Titulní stranka Aktuality 12. neděle v mezidobí

12. neděle v mezidobí

Přidáno: 22. 6. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…172413­730268

1. čtení – Jer 20,10–13

Jeremiáš řekl: Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm! Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Mezizpěv – Žl 69,8–10.14+17.33–35

Vyslyš mě, Hospodine, ve své veliké lásce.

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.

Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Neboť Hospodin slyší chudáky, nepohrdá svými vězni. Nechť ho chválí nebe a země, moře a vše, co se v nich hýbe.

2. čtení – Řím 5,12–15

Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.

Zpěv před evangeliem – Jan 15,26b.27a

Aleluja. Duch pravdy vydá o mně svědectví, praví Pán; vy také vydávejte svědectví. Aleluja.

Evangelium – Mt 10,26–33

Ježíš řekl svým apoštolům: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“

Homilie

Drazí přátelé!

My se bojíme tam, kde bychom se bát neměli a nebojíme se tam, kde bychom se bát měli, kde a před kým bychom se měli mít opravdu na pozoru. Prorok Jeremiáš to neměl ve svém životě lehké. Byl to člověk citlivý, jemný, člověk milující uspořádaný život. Bůh ho však povolal a svěřil mu velký úkol. Svému národu měl tlumočit Boží varování: Jeruzalém bude zničen, bude-li Izrael spoléhat víc na politické prostředky a sílu mocných tohoto světa, než na Boha.

Prorok ve svém poslání se však setkal s nepochopením, až s otevřeným nepřátelstvím. Židé ho považovali za zrádce vlasti, který svými řečmi nahrává nepříteli. Jeremiáš osobně velmi trpěl, no neztratil svoji důvěru v Boha. Hospodin je se mnou jako silný bojovník, proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Jeremiáš nám může být dnes velkým příkladem. Každý křesťan je v podobné situaci. Žije ve světě, ve kterém se cítí doma a za který cítí určitou zodpovědnost. Svým životem z víry vydává svědectví Bohu, ale svět jím často pohrdá a pronásleduje ho.

Naše důvěra v Boha, naše věrnost Božím přikázáním je také vystavena často tvrdým zkouškám, čí výsměchu a tehdy se nás zmocňuje bázeň, nejistota a strach. Kristus nám ale dodává odvahy: nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši zabít nemohou. Nikdo a nic nemůže zastavit růst Božího království v nás a skrze nás. Jako podmínku Božího života stanovil Ježíš veřejné přiznání se k němu. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým nebeským Otcem. Kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým nebeským Otcem. Jak chápat tato Ježíšova slova s jinými výroky, v nichž nás Ježíš posílá do komůrky srdce a odsuzuje farizejské stavění zbožnosti na odiv lidu? Ježíš říká, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A nyní Ježíš přísně žádá, abychom svou víru vyznávali veřejně před lidmi. Kdo to neudělá, nemá žádné společenství s Bohem. Jak tomu máme rozumět?

Život z víry má dvě stránky. Jednu vnitřní, soukromou, a na ní se vztahují slova o soukromí naší modlitby a víry ve vztahu s Bohem. Když se chce člověk setkat s Bohem a s ním hovořit, pak se to musí odehrávat v hloubi jeho srdce a to vylučuje to nějakou publicitu. Naše náboženství má ale i charakter veřejný, vždyť slovo liturgie znamená z řečtiny veřejný úkon, službu. Bůh je pánem celého světa, všech lidí, všech národů a jako takovému mu náleží místo ve veřejném životě, veřejná úcta a tento vztah není jen soukromou záležitostí, proto se nedá prožít jen v komůrce srdce a nedá se také zatlačit jen do kostela. Ježíš se neostýchal za nás obětovat svůj život na kříži před celou veřejností, proto také nám musí na Kristu záležet více, než na ohledech, mínění nebo řečech některých lidí. Jsou situace, kdy musíme bez obalu a bez vytáček jasně a přímo říci, že jsme členy Kyriaké, tedy Církve, že patříme Pánu a že za svou vírou stojíme.

Je pravda, že nemusíme o náboženství a o svém náboženském životě mluvit s lidmi, kteří náboženství nepřijímají a ani přijímat nechtějí. Ježíš přece řekl, že se perly nemají házet před ty, kteří o to nestojí. Náš život ale musí být docela jiný, než jaký vedou lidé bez Boha a podle našeho chování, skromnosti, laskavosti, obětavosti musí lidé poznat, že sice jsme na tomto světě, ale patříme jinému řádu světa. Jako lidé tohoto světa se neskrývají s tím, za jakými idoly se ženou, tak také z našeho způsobu života musí druzí poznat, jaké jsou naše zájmy, touhy a ideály.

Vyprošujme si, bratři a setry, pomoc a sílu, abychom odvážně a beze strachu vyznávali svoji víru. Pane, chraň nás před slabostí a studem. Vysvoboď nás od zbytečného strachu a lidské bázně.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky