Titulní stranka Aktuality 15. neděle v mezidobí

15. neděle v mezidobí

Přidáno: 12. 7. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…334532­863145

1. čtení – Iz 55,10–11

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

Mezizpěv – Žl 65,10abcd.10e-11.12–13.14

Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, (lidem) nachystals obilí.

Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo.

Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.

Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem.

2. čtení – Řím 8,18–23

Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

Evangelium – Mt 13,1–23

Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, a slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

Homilie

Drazí přátelé!

Archeologové, kteří dělali v Egyptě vykopávky, našli v jednom z faraónových hrobů hrst zrní. Hrob i zrní byly staré kolem 5000 let. Několik zrn vložili do země a polily vodou. K jejich velkému překvapení za několika týdnů vzešly ze země zelené rostlinky. Obilí si i po několika tisíci letech zachovalo sílu růstu. Podobně je to i se slovem Božím. I ono je tisíce let staré, a tak jako přinášelo úrodu za časů Mojžíše, Izaiáše, Jeremiáše a jiných proroků, přinášelo úrodu i v době Ježíšově, a i v dnešní době je schopno nadále růst a přinášet úrodu v srdcích a skutcích lidí. Zkušenost a poznání však učí, že mnoho Božích slov nepřineslo žádnou úrodu a staly se jakoby neplodné. Tuto zkušenost měli už židovští proroci, ale především Ježíš Kristus. Tři roky zaséval Boží slovo v židovských městech a vesničkách. Byl rozsévačem, a přesto mnoho lidí neuvěřilo.

Podobnou zkušenost mají i rodiče a kněží. Často říkají: „Děti jsme nábožensky vychovávali, řekli jsme mnoho slov o Bohu, a ovoce ještě pořád není vidět.“ Co je příčinou toho, že Boží slovo nemá vždy úspěch? Odpověď nám dal Kristus v podobenství O rozsévači. Odpověď velmi jednoduchou a srozumitelnou: Slovo Boží často padne na neúrodnou a nepřipravenou půdu. Ježíš jí nazývá: „cesta“, „skála“ a „trní“. Když padne na půdu úrodnou, úspěch je zaručený. Jak máme porozumět těmto termínům o neúrodné půdě?

Některá zrna padla na okraj cesty, přiletěli ptáci a sezobali je. (Mt 13, 4)

Tento obraz nám říká, že někteří lidé lehkovážně přistupují k existenci zla ve světě. Jakoby pro ně zlo existovalo jen v pohádkách. Nevěří, že zlo je skutečnost velmi mocná a schopná přivést člověka na cestu pryč od Boha, dobra a lásky. Zlo má někdy tvář člověka, jindy knihy nebo filmu. Někdy útočí přímo, jindy rafinovaně. A často se stává, že člověk ani neměl možnost zažít radost z Božího slova a pod útokem zla ho odmítá.

Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; rychle sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla. (Mt 13, 5–6)

Tento obraz řeší problém vytrvalosti z naší strany. Nejednou je člověk i odhodlaný přijmout Ježíšovo slovo, už se zdá, že se rozhodne žít jinak, ale trvá to jen chvíli. Začne se opět přesvědčovat, že nežije tak zle, že jsou lidé ještě i horší, že nemá smysl vyčnívat nad ostatní.

Některá zrna padla do trní, ale trní vzešlo a udusilo je. (Mt 13, 7)

Boží slovo padá do prostředí jiných slov. V době komunikačního systému na nás plyne mnoho slov. Denně jsme od rána do večera zaplaveni informacemi – slovy. Často nejsme schopní zjistit, které slova jsou pravdivá a která klamou. Když nám chybí kritické hodnocení, nejednou všem slovům, která slyšíme, dáváme nálepku pravdy. Často argumentujeme tím, že jsme to slyšeli v televizi, že jsme to četli v novinách.

Nám stačí, když to bylo v televizi a v novinách, a už je to pravda. Přitom psychologové tvrdí, že se naše hlava stává „košem odpadků“, do něhož masmédia házejí všechno, co napíšou a ohlásí. Pokud nebude člověk schopen si svou hlavu vyčistit, pokud si nebude dávat pozor, co do ní pouští, velmi těžko se v ní usadí Ježíšovo slovo. A i pokud tam bude, bude tam ležet udušené, neschopné mít vliv na náš život. Kristus i v této chvíli rozsévá svoje slova. On je optimista, který doufá, že se přece něco ujme, urodí a přinese ovoce. Dovolme, aby v nás začalo růst jeho slovo. Buďme vytrvalí a svou odhodlaností a modlitbami pomáhejme vzrůstu. Dočkáme se jedinečných plodů, které přinesou radost nám a užitek všem lidem.

Archeologové v Egyptě zaseli obilí, které bylo staré 5000 let a přineslo ještě úrodu. Nevíme, kolik let budeme ještě žít. V našem životě si však můžeme spolu s Božím slovem zabezpečit věčný život.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky