Titulní stranka Aktuality 17. neděle v mezidobí

17. neděle v mezidobí

Přidáno: 28. 7. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…428013­840111

1. čtení – 1 Král 3,5.7–12

Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

Mezizpěv – Žl 119,57+72.76–77.127–128.129–130

Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.

Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení.

Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu.

Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.

2. čtení – Řím 8,28–30

Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Zpěv před evangeliem – srov. Mt 11,25

Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

Evangelium – Mt 13,44–52

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“

Homilie

Drazí přátelé!

Kdekoliv se objeví šťastný člověk, hned se vedle něho objeví i někdo, kdo mu jeho štěstí závidí. Závist je velmi nebezpečná nemoc, protože je zaměřená na zničení štěstí druhého. Možná bychom o tom každý uměli vyprávět. Ježíš to znal dobře, často se setkával se závistí ze strany farizeů a znalců Písma. Proto, když hovoří o nebeském království jako o pokladu, doporučuje nejen ho hledat, nejen ho získat, ale také jej ukrýt. Ježíš během svého veřejného působení používal zajímavou a moudrou taktiku. Mohli bychom ji nazvat taktikou postupných kroků. Všechno, co řekl a udělal, byl jeden velký poklad. On jej ale nedal lidem hned celý. Dával jim ho postupně. Po svém křtu v Jordáně mohl říct lidem o sobě všechno, mohl se nechat hned chytit a nechat se ukřižovat. Na to všechno by možná stačili tři nebo čtyři dny. On se ale představuje postupně, postupně učí lidi o Božím království, postupně jim vysvětluje, že Boží království se přiblížilo v jeho osobě, postupně jim vypraví, že Boží království může být i v jejich duších, postupně připravuje apoštoly na vlastní smrt i na to, že budou pronásledováni.

Například, když Peter vyznal, že Ježíš je Boží Mesiáš, přikázal apoštolům, aby to nikomu neříkali. Věděl, že ještě nepřišla ta vhodná chvíle. Dokonce i před svou smrtí oznámil apoštolům, že by jim měl ještě mnoho jiného říct, ale v té chvíli by to ještě nemohli snést. A přislíbil jim Ducha Svatého, který je uvede do plné pravdy. Stejně postupuje, když přirovnává nebeské království k vzácnému pokladu. Našel ho jeden člověk, ale znovu jej ukryl. Plný radosti odešel, prodal všechno, co měl, a kupil to pole. Ten člověk však mohl postupovat i jinak. Mohl poklad vzít a chválit se s ním mezi druhými. Ale tak by riskoval, že mu někdo bude závidět a poklad mu ukradne. Kristus neřekl, co bylo dále s pokladem, protože to už byl jiný problém. Chtěl říct, že v dané chvíli se člověk zachoval moudře a že tak se mají zachovat všichni, kteří objeví nebo najdou Boží království nebo jinou duchovní hodnotu. Nemají se unáhlit, neboť všechno má svůj čas.

Vědět, co a kdy říct a kdy mlčet, vědět, kdy něco ukázat a kdy to skrýt, patří mezi projevy rozumného lidského a náboženského postupování. V našem životě by to mělo být tak, jak to vidíme třeba v oblasti sportu. Často se o sportovcích říká, že přestupují do jiného klubu, že už je to hotová věc. Ale když se na to zeptají toho fotbalisty, nikdy předčasně neřekne, kdy a kam přestoupí. Dělá se to tak i proto, aby se jiní nedozvěděli o jeho plánech a aby mu je nepřekazili. Když se přestup uskuteční, pak už se o něm bez problémů mluví. Když si vezmeme příklad z tak citlivé oblasti, jako je láska mezi dvěma lidmi, můžeme vidět, co to způsobuje, když se nezachová v určité fázi tajemství. Kolik děvčat by mohlo vyprávět, jak se se svou láskou svěřily své kamarádce a jak to potom dopadlo. Nejednou kamarádka ve své velké závisti udělala všechno pro to, aby ten vztah zničila. Takové zbytečné zklamání nevidíme jen v citových oblastech, ale skoro všude. Ať už je to v oblasti zaměstnání, studia, podnikání, v oblasti osobní kariéry, všude tam, kde se člověk předčasně pochválil, zažil brzy velké zklamání.

Podobně je to i tehdy, když jde o hlubší náboženský život. Mít víru v Boha, mít Boží království ve svém srdci, je velký poklad. Je to tajemství, které musí být ukryté. Kolik věřících to ale dělá opačně. Poklad vezmou a začnou se ním chválit. Známe i situace, kdy někteří křesťané stále vypravují o svých náboženských výkonech a zážitcích. Druzí je se závistí poslouchají a vyčítají Bohu, proč i oni toto nemůžou dokázat. Nebo se jim vysmívají a dělají všechno proto, aby jim poklad zničili. Ale i to se může stát, že ti, kteří se příliš chválí, mohou poklad ztratit. Třeba jim ho ukradne pýcha. Někdo by mohl říct, že přesto máme být svědky. Že za svou víru se nemáme stydět. Že o ní máme vypravovat. To všechno je pravda. Je však třeba se naučit, kdy, kde a jak. Kdy to je potřeba, kdy to má smysl, kdy to jiné obohacuje. Kde je to vhodné, kde to lidé od nás očekávají. Jakým způsobem to řekneme. Jak to mohou jiní přijmout. Buďme vždy vděční, když někdo obohatí náš život. Tak se stáváme moudřejší a lepší. Děkujme za tento obrovský dar.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky