Titulní stranka Aktuality 19. neděle v mezidobí

19. neděle v mezidobí

Přidáno: 9. 8. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…525270­631470

1. čtení – 1 Král 19,9a.11–13a

Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

Mezizpěv – Žl 85,9ab+10.11–12.13–14

Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.

2. čtení – Řím 9,1–5

Bratři! Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus – Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.

Zpěv před evangeliem – Žl 130,5

Aleluja. Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo. Aleluja.

Evangelium – Mt 14,22–33

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“

Homilie

Drazí přátelé!

Slovo „perspektiva“ používáme i tenkrát, když chceme říct, z jakého pohledu – perspektivy se díváme na nějakou věc, či událost. I na dnešní evangelijní stať můžeme pohlížet ze dvou perspektiv. První je z perspektivy rodící se církve. V době, kdy Matouš psal evangelium, nebyl už Ježíš na zemi. Loďka církve v čele s Petrem začala vplouvat do dějin světa už bez jeho tělesné přítomnosti. Poklidná plavba však netrvala dlouho. V Jeruzalémě začalo po několika letech pronásledování učedníků. Ukamenovali Štěpána. Křesťané se rozprchli po Palestině a do Římské říše. Přišly ještě silnější bouře. Císař Nero začal krvavě pronásledovat Ježíšovy učedníky. Po něm jeho následovníci.

Když v těchto časech křesťané četli evangelium, byly pro ně právě proto posilou události, jaké zažili Petr a ostatní apoštolové na rozbouřeném moři. Po jejich čtení pociťovali, že Mistr je i nyní u nich, je nutné na něho volat a on jim pomůže. Věřili, že Ježíš vstal z mrtvých a že je stále živý. On je ten, kdo jim i v časech pronásledování říká: nebojte se! On jim dává naději, aby uprostřed těžkostí neupadli na duchu, aby se neoslabila jejich víra, aby se nespoléhali jen na vlastní síly.

To bylo z pohledu prvotní církve. A jak je to z našeho pohledu, z naší perspektivy? Co říká evangelijní událost dnešním křesťanům? Může se nám zdát, jako bychom plavali sami bez Ježíšovy pomoci. V evangelijní události Ježíš přišel na konci noci, kdy už pomalu svítalo. Věřící člověk musí tento fakt pochopit a přijmout. V našem životě, ale i v životě církve jsou období, ve kterých se namáháme sami, jako apoštolové na moři. I v těžkých chvílích musíme důvěřovat a prosit o pomoc. Ježíš nás nechává jakoby opuštěné, abychom si uvědomili, jak ho potřebujeme. Zůstaneme-li věrní, nezradíme-li ho, nezačneme-li o něm pochybovat, tak nakonec pocítíme jeho přítomnost, jeho blízkost a jeho pomoc, jak to prožili i apoštolové.

Zkušenosti, které získáme, nám dávají chuť a odvahu, abychom i dnešnímu světu mohli říct: Ježíš je opravdu Syn Boží. My máme obavy z projektů dnešního světa, které jsou zaměřené vůči Kristu a církvi. Někdy cítíme bezradnost, jak dnešní svět oslovit, jak na něho působit. Nikdy bychom ale neměli zoufat. Vše, co se dnes jeví silné, bude zítra slabé a pozítří zanikne. V této fázi Bůh dopouští i na nás zkoušky určité bezradnosti, ve kterých když obstojíme, ukážeme světu, že pouze Ježíš je Mesiáš a že jen s ním a v něm může svět existovat. V rozličných pochybnostech a trápeních si vzpomeňme na dnešní evangelium. Staří lidé ho vysvětlovali takto: Bůh dopustí, ale neopustí.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky