Titulní stranka Aktuality 23. neděle v mezidobí

23. neděle v mezidobí

Přidáno: 6. 9. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…701685­601734

1. čtení – Ez 33,7–9

Toto praví Hospodin: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň lid mým jménem. Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování , aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“

Mezizpěv – Žl 95,1–2.6–7b.7c-9

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. čtení – Řím 13,8–10

Bratři! Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání `nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý‚, a je-li ještě nějaké jiné přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: `Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

Zpěv před evangeliem – 2 Kor 5,19

Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

Evangelium – Mt 18,15–20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby `každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Homilie

Drazí přátelé!

Známe rozličné projevy lásky. Asi mi dáte za pravdu, že mezi nejtěžší projevy lásky patří napomínání. V dnešním kulturním prostředí pomalu ztrácí napomínání svůj význam. Málokdo chce napomínat. A ještě méně jsou lidé spokojení, když je někdo napomíná. Co si tedy počnout s Ježíšovým učením, které pokládá napomínání za velmi důležitou formu boje proti zlu, ale především za velmi potřebný projev lásky?

Ve své hloubce patří napomínání mezi prostředky, které mají člověka, společnost a církev obnovovat. Je to zároveň uvědomění si, že žádný člověk a ani žádné společenství na světě nejsou dokonalé. Ale všichni v sobě mají možnosti být lepšími. V tom je i smysl Ježíšova evangelia, ať už v globále, nebo v tom konkrétním, co jsme slyšeli: vést člověka k vyšším cílům a k novým možnostem. Pravidla, která dává Ježíš především křesťanům a jejich komunitám jsou srozumitelná a dynamická. Na prvním místě je láskyplné napomínání mezi čtyřma očima. Dnes bychom mohli říct, že jde o upřímný dialog. Je-li problém větší, jestliže důvěrný rozhovor nepomáhá, Ježíš dovoluje, abychom si zavolali svědky. V dnešním duchu bychom mohli říct, že je to důvěrný rozhovor v důvěrném společenství, se snahou člověku pomoct. Jestliže skutek nějakého člověka ohrožuje křesťanské společenství, jestliže mu škodí, tak toho člověka musí zachraňovat církevní autorita. A pokud nechce přijmout pomoc a záchranu, musí ho potrestat. V dnešní době je to například odmítnutí nějaké svátosti.

Zajisté, že to všechno je složitější. Dá se to realizovat jen tam, kde se Bůh, Ježíš, církev a bratrské společenství bere vážně. Kde se to vážně nebere, tam si nikdo nic z žádného napomínání nedělá. Tam se ani napomínat nedá. Tam je to zbytečné. Pokud si já jako křesťanský jedinec uvědomuji, že mám být živou ratolestí na kmeni církve, tak potom jsem otevřený i pro napomínání. Chci-li být jen suchou ratolestí, která je se svým stavem spokojená, tak napomínání těžko přijmu. Svět je zařízený tak, že o všechno je nezbytné se starat, vše je třeba ošetřovat. Je to ve světě živé a neživé přírody a je to i v případě člověka. A právě napomínání je jedním z prostředků. Je nutné mít dostatek pokory napomenutí přijmout, ale zároveň i dostatek pokory a odvahy napomínat druhé.

Když se napomínání vytrácí z našich rodin a škol, když se neumí napomenout manželé, když se rodiče bojí napomenout děti, když rodiče atakují učitele, kteří napomenuli jejich dítě, tak je to situace, o níž bychom mohli říct, že vede k výchovnému, morálnímu a náboženskému chaosu. Tento signál bychom my, křesťané, měli brát vážně a nedat se ovlivnit dnešními sociálně – kulturními tlaky, které už z kojence dělají zodpovědného a vyvinutého člověka.

Pro nás křesťany je zvláštním prostorem na formování přijímání svátosti smíření. Zpovědníci většinou mají dostatek psychologického vzdělání a postupně i praxe, aby uměli lidi správně usměrnit. Přijměme i to, když nás kněz laskavě napomene. Nedělá to z nadřazenosti, ale z touhy pomoct vám. Kdysi byli staří lidé dokonce nešťastní, když je kněz nenapomenul. Moudrost křesťanů a církve spočívá i v tom, že si hlídá některé hodnoty, které svět odmítá. Nedělá to proto, aby konzervovala starobylé metody ale proto, aby stále novým způsobem, vedená Duchem Božím, ukazovala jejich význam a potřebu. Tak si střeží i napomínání.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky