Titulní stranka Aktuality 27. neděle v mezidobí

27. neděle v mezidobí

Přidáno: 8. 10. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…871780­093990

1. čtení – Iz 5,1–7

Zazpívám (píseň) svému miláčkovi, píseň svého přítele o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Oplotil ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že ji spasou, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm. Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, (čekal) právo, a hle – bezpráví!

Mezizpěv – Žl 80, 9+12.13–14.15–16.19–20

Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.

Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.

Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!

Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

2. čtení – Flp 4,6–9

Bratři! O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo (činnost, která si zasluhuje) chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, (dárce) pokoje, bude s vámi.

Zpěv před evangeliem – Jan 15,16

Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.

Evangelium – Mt 21,33–43

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.' Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: `Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“

Homilie

Drazí přátelé!

O velké lásce se zpívají písně, píšou romány a skládají básně. Proto nás ani nepřekvapí, že se o velké lásce píše i v Písmu svatém. V 1. čtení z Knihy proroka Izaiáše: Zazpívám (píseň) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata… Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, (čekal) právo, a hle – bezpráví!

V evangeliu je též vyprávění o velké lásce, která byla oklamaná. Někdy se toto vyprávění nazývá: O špatných vinařích, ale to není přesné, neboť hlavní postavou v každém vyprávění o lásce je milovaný a milující. V milujícím poznáváme nebeského Otce, který nám připravil krásnou vinici – krásný svět, abychom přinášeli úrodu lásky a Boží dobrotu spláceli svým dobrým životem. My nejsme do vinice Božího království pozvaní jako diváci do divadla, kteří tam sedí a tleskají. Jsme pozvaní, abychom spoluvytvářeli program, abychom druhým dávali z toho, co jsme sami dostali.

Ale buďme upřímní, že se často nechováme lépe, než první nájemníci z podobenství – děti Izraele. Dobro nesplácíme dobrem, Boží proroky a kněze kamenujeme a odháníme a Božího Syna křižujeme svou zlobou. Tolika zklamání v lásce se dočkal milující! Ale on se nedá odradit, což je v tomto příběhu nejúžasnější. On člověkovi důvěřuje, znovu a znovu posílá do vinice proroky, znovu a znovu dává člověkovi příležitost a nabízí mu přátelství.

Stará ruská legenda velmi pěkně vyzdvihuje bezmeznou Boží vytrvalost v jeho snaze pomoci člověkovi. Kdysi žila velmi zlá žena, která neudělala v životě ani jeden dobrý skutek. Když zemřela, byla vhozená do ohnivého jezera, kvůli čemu se její anděl velmi trápil a přemýšlel, zda přece neudělala ani jeden dobrý skutek. Po velmi dlouhém přemýšlení přišel na to, že jednoho dne vytrhla ve své zahradě malou cibulku a dala ji žebračce, která šla okolo. Hned to hlásil věčnému soudci, který mu poradil, aby tu malou cibulku vzal, přiblížil se k ženě, aby na ni mohla dosáhnout, a pokud se nechá vytáhnout, dostane se do nebe. Anděl ihned spěchal k jezeru a oznámil ženě, jak Bůh rozhodl. Žena se cibulky chytila, anděl ji táhl a zpočátku šlo všechno velmi hladce. Ale jakmile to zpozorovaly jiné duše, začaly se ženy chytat, protože i ony se chtěly dostat z ohnivého jezera. Ale žena, poněvadž stále byla zlá a ani v pekle se nepoučila, ostatním nedopřála, aby se s ní zachránili, a tak začala okolo sebe kopat, škubat sebou a křičet: To je moje cibulka, ne vaše! Cibulka se však přetrhla a žena spadla opět do ohnivého jezera…Tato legenda velmi pěkně znázorňuje dvě skutečnosti:

  1. Všechno, co činíš ochotně, rád a nezištně, dokonce i ten nejmenší skutek, všechno sahá do věčnosti a nezanikne. To dává našemu lidskému chování a jednání velikost.
  2. Poukazuje na trpělivou, velkou a vytrvalou lásku k člověkovi. V každé chvíli života, až do posledního výdechu, mu posílá Bůh svou pomoc, tu malou cibulku, jen aby se zachránil.

A do tohoto uvažování světem zní na Velký pátek výčitka ukřižovaného: Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil? Boží Syn, Ježíš Kristus, byl poslušný až k smrti na kříži, aby nám pomohl, aby nás zachránil. A co my? Toužíme po záchraně? Chytáme se aspoň té malé cibulky, abychom mohli jednou k němu přijít? Bůh čeká, že dáme všechny svoje síly, srdce, mysl, rozum i ruce na pomoc lidem okolo nás, na pomoc Božímu království, které je pro nás připravené od stvoření světa.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky