Titulní stranka Aktuality 28. neděle v mezidobí

28. neděle v mezidobí

Přidáno: 11. 10. 2020

video: https://www.fa­cebook.com/…912126­182617

1. čtení – Iz 25,6–10a

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten čas se řekne: „Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

Mezizpěv – Žl 23,1–3a.3b-4.5–6

Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.

Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.

Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

2. čtení – Flp 4,12–14.19–20

Bratři! Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

Zpěv před evangeliem – srov. Ef 1,17–18

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

Evangelium – Mt 22,1–14

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.' Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

Homilie

Drazí přátelé!

Je nepříjemné, jestliže na svatbě nastanou nějaké nečekané problémy. I na svatební hostině, o které mluví v podobenství Ježíš, vidíme dva zápory. Prvním je lhostejnost pozvaných. Na svatbu nepřišli, protože měli důležitější povinnosti, než přijmout pozvání krále. Představují lidi z minulosti i přítomnosti, kteří odmítají pozvání Boha. Král však nemůže zrušit takovou velkou hostinu jen proto, že ho odmítají pozvaní hosté, a tak zve lidi z ulice. A tam vzniká druhý zápor: na svatbě je přítomen nepřiměřeně oblečený host. Představuje lidi, kteří sice Boží pozvání přijmou, ale myslí si, že Bohu to postačí. Už se příliš netrápí, jak žijí, jaké hodnoty uznávají, nebo jestli dělají dobré jméno králi – Bohu. Možná že na to přijdou, až bude pozdě. Potom podle podobenství oněmí.

Dějiny Církve jsou dějinami přijímání a odmítání pozvání milovat Boha a následovat Ježíše. Dnes musíme smutně konstatovat, že i ti, kteří pozvání přijali, se chovají neuctivě. Podobají se člověku z podobenství, který neměl svatební roucho. Když papež před několika roky vyzval Evropu, tedy většinou národy a státy s křesťanskou tradicí, aby se budovala na křesťanských principech, bylo to přijímané se sympatiemi. Dnes, když sledujeme některé dokumenty týkající se sjednocené Evropy, tak se v nich nedočítáme, že by byl zájem budovat Evropu na těchto základech.

Ještě důležitější je náš osobní postoj. Máme radost z toho, když zásluhou kněží a laiků vstupují lidé do Církve a přijímají její pozvání. Ne vždy však máme radost ze sebe, ne vždy máme oblečené „svatební roucho“. Na svatbě bývá zvykem, že se nevěsta po půlnoci převleče do pěkných šatů, které symbolizují její začlenění se do normálního manželského života. Ani my nemůžeme všední dny prožívat v takové duchovní intenzitě, jako když jsme v neděli v kostele. Tam jsme jakoby ve svatebním rouchu. Ale nemůžeme se po mši svaté obléct do „roztrhaných šatů“, tedy chovat se tak, jako by nás z víry a křesťanských principů v každodenním životě nic neprovázelo. I přes týden bychom měli mít na sobě „pěkné šaty“, to znamená praktikovat svoji víru na každém místě a ve všech situacích. Pak budeme mít radost, že nežijeme v jakési duchovní schizofrenii, že nejsme jen nedělní katolíci. Zároveň si nás budou vážit i jiní a možná obdivujíc naše postoje, zatouží žít tak jako my.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránek • na začátek stránky