Titulní stranka Aktuality 4. neděle v mezidobí

4. neděle v mezidobí

Přidáno: 1. 2. 2021

Video: https://www.fa­cebook.com/…670795­108866

1. čtení – Dt 18,15–20

Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: `Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.' Hospodin mi tehdy řekl: ‚Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!‘“

Mezizpěv – Žl 95,1–2.6–7b.7c-9

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svými tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. čtení – 1 Kor 7,32–35

Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

Zpěv před evangeliem – Mt 4,16

Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti. Aleluja.

Evangelium – Mk 1,21–28

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

Homilie

Drazí přátelé!

Asi každý z nás zná ten malý kouzelný sáček, který máme vždy po ruce, když potřebujeme do sebe rychle dostat něco teplého a nemá to být jenom obyčejná voda. V podstatě se podvádíme tím, že tu obyčejnou, převařenou vodu obarvíme tím, co vysypeme ze sáčku a namlouváme si, jací jsme šikovní kuchaři. Největší sebeklam je nakonec v tom, že máme královský pocit, kterým se ujišťujeme, že jsme snědli opravdovou polévku. (Každý, kdo jedl pravou domácí polévku, ví, o jaký obrovský sebeklam jde.) My si však nenamlouváme jenom takové věci. Některé sebeklamy jsou mnohem vážnější a někdy mají strašné následky. Jedním z nich je i hlásání Božího slova, které se také může stát takovým vařením instantní polévky. Recept na přípravu takového kázání nemusí být ani moc složitý: Vezmeme pár vět z evangelia, trochu je promícháme. Zalijeme horkou vodou naší nacvičené rétoriky, necháme pět minut odstát a podáváme, samozřejmě pokud máme komu… Takovéto „instantní“ kázaní se sice dají velmi rychle a bezbolestně připravit, ale každý den nemusí lidem chutnat. Proč to říkám a jak vlastně zjistíme, že naše hlásání evangelia není jen tak „ze sáčku“, nebo jde skutečně od srdce a vychází ze života? Myslím, že právě evangelium dnešní neděle nám dává na tuto otázku odpověď.

V sobotu vstoupil Ježíš do synagogy v Kafarnau a učil. Lidé žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. Právě byl v synagoze člověk posedlý nečistým duchem a ten vykřikl: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Zamysleme se nad těmito větami a položme si několik otázek: cožpak předtím nebyl ďábel nikdy v synagoze? Opravdu se tam nikdy předtím nehlásalo Boží slovo? Nikdy tam nevyučovali učitelé Zákona? Ale učili. Vždyť lidé uměli porovnat mezi učením našeho Pána a učením učitelů Zákona a věděli velmi přesně, jaký je mezi tím rozdíl. Žasli nad jeho učením, protože neučil jako učitelé Zákona. Kdybychom to porovnali s naším úvodním zamyšlením, mohli bychom říct: Ježíš Kristus nepodával „instantní“ učení. Ďábel velmi rychle zpozoroval, že musí přestat podřimovat, protože tady se útočí na jeho základní pozici a že tady končí frázování těch, kteří brali hlásání v synagoze jen jako svou profesionální povinnost.

Ďábel ví, čeho a koho se má bát. Právě tady bychom mohli najít kritérium kvality i našeho hlásání: Když je v lidech podezřelé ticho, když nikdo neprotestuje, potom je něco špatně. Tam je přítomen ďábel, ale může klidně spát. Nic mu nehrozí. Když však začne vykřikovat, můžeme si být jisti, že se začíná probouzet. Boží slovo totiž, když ho podáváme tak jako máme, má svou sílu a má i svůj úder. Sílu, proti které se staví ďábel. Sv. Jan Maria Vianney, sv. P. Pio, nebo Leopold Mandič, by nám o tom mohli vyprávět…

Požehnané nastávající týden vám všem přeji. Myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky