Titulní stranka Aktuality 5 neděle velikonoční

5 neděle velikonoční

Přidáno: 18. 5. 2020

1. ČTENÍ: Sk 6, 1–7

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct apoštolů proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

2. ČTENÍ: 1 Petr 2, 4–9

Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: ‚Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.‘ Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to ‚kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá‘. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

EVANGELIUM: Jan 14, 1–12

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“

Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci."

Homilie – Drazí přátelé!

Rádi se nadchneme rozličnými architektonickými styly. Svoji jedinečnou architekturu má i církev. Dnes se nad tím zamyslíme. Právě z jednotlivých částí dnešních bohoslužebných čtení můžeme sestavit architekturu církve. Sv. Petr nazývá Krista „živým kamenem“. On je základem, na kterém stojí církev. Proto i sv. Pavel píše v Prvním listě Korinťanům, že „nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který je už položen, a to je Ježíš Kristus“. Na tomto základě stojí stěny církve vytvořené z množství „živých kamenů“, jak říká sv. Petr. To jsou vlastně křesťané z celého světa, ze všech místních církví, kteří tvoří jedinečnou a neopakovatelnou stavbu. Nic na světě se s ní nedá porovnávat. V nitru této stavby se přinášejí „duchovní oběti“. Už to není starozákonní kult obětování beranů a býků, ale novozákonní duchovní oběti spojené s obětí Ježíšovou. Sv. Pavel prosí v Listě Římanům věřící, abychom „sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; jako svoji pravou bohoslužbu“. „Sami sebe“ to je každodenní život křesťanů, kteří mají obětovat Bohu.

V církvi jsou potom služebníci kultu. Jsou to biskupové a kněží, kteří mají účast na apoštolském poslání biskupů. Oni mají ohlašovat slovo a modlit se, jak jsme to slyšeli ve Skutcích apoštolů. Takže hlásat evangelium a zmrtvýchvstalého Krista. Potom je „sedm“, které si vybrala prvotní církev a nazvala je diákony (jáhny). Oni mají představovat služebný, charitativní a solidární církevní rozměr. A nakonec je celý Boží lid, který sv. Petr definuje s pomocí citátu z Knihy Exodus: „vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví“. Takže na základě, jímž je Kristus, je celá církev poslána být „královským kněžstvem“. Tak mají být vedle apoštolů, kteří měli vést kult a hlásat evangelium, i ostatní věřící mezi lidmi tohoto světa mocí svého křestního kněžství svědky zmrtvýchvstalého Krista. Celá tato duchovní stavba církve směřuje k tomu, aby se Kristus stal pro všechny tím, co pověděl v Janově evangeliu: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Ježíš je tedy začátkem i koncem, základem i klenbou budovy církve, její pozemskou skálou a nebeským štítem.

Božská architektura církve, kterou začal Ježíš prakticky realizovat, nás naplňuje obdivem nad geniálním projektem a radostí, že jsme jeho důležitou součástí. V tomto projektu jsme všichni potřební. Proto se musíme často zamýšlet, zda si svoje poslání v církvi uvědomujeme. I my kněží se pravidelně setkáváme na rozličných duchovních, vikariátních, diecézních a jiných akcích, abychom uvažovali jak co nejlépe působit ve svých farnostech. Vyměňujeme si pastorační zkušenosti a vzájemně se povzbuzujeme. Čteme církevní dokumenty, abychom byli stále spojení s Římem a se Sv. otcem a zároveň uměli správně reagovat na nové požadavky doby. Pravidelně se zúčastňujeme duchovních cvičení, abychom se stále víc a víc připodobňovali Kristu.

V dnešní době záleží biskupům a kněžím v Čechách, aby se křesťané, katolíci vědomě a více ztotožňovali se svou duchovní matkou, církví. Aby si více uvědomovali, že jsou za církev zodpovědní. Aby měli chuť postupovat k dokonalosti a svatosti. Aby vztah ke svátostem nebyl pouze tradiční a formální, ale aby byl vyjádřením hluboké víry dětí, mládeže a rodičů. Aby se křesťané aktivně zúčastňovali rozličných akcí na úrovni farnosti, diecéze a celého Česka. Křesťané, katolíci v Česku se mají aktivněji zapojovat do společenského a politického života, aby všude přinášeli křesťanské hodnoty, které jediné mají schopnost ozdravovat společnost. Mají být v čele charitativních projektů, aby církev mohla pomáhat slabým a chudým v naší společnosti. Především mají být lidmi hluboké víry, kvalitního duchovního života, kteří šíří pokoj a lásku. Architektura církve je stále, i po 2000 letech přitažlivá. Přičiňme se o to, aby byla přitažlivá i naší zásluhou.

Požehnané velikonoční období vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky