Titulní stranka Aktuality 6. neděle v mezidobí

6. neděle v mezidobí

Přidáno: 14. 2. 2021

Video: https://www.fa­cebook.com/…761642­299989

1. čtení – Lv 13,1–2.45–46

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

Mezizpěv – Žl 32,1–2.5.11

Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.

Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.

Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. čtení – 1 Kor 10,31–11,1

(Bratři!) Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.

Zpěv před evangeliem – Lk 7,16

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid! Aleluja.

Evangelium – Mk 1,40–45

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže (Ježíš) už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili (lidé) odevšad.

Homilie

Drazí přátelé!

Jeden nešťastník ztroskotal na opuštěném ostrově. Ze začátku měl naději, že se odsud dostane a různými způsoby se snažil dát nějaký signál lodím, které pluly v dálce. Nikdo si ho však nevšiml. Blížila se zima, a proto musel začít přemýšlet o nějakém příbytku, kde by přečkal do jara. Holýma rukama si horko těžko postavil malou dřevěnou chatrč. Nebylo to kdovíco, ale aspoň něco, co by ho chránilo před zimou. Ale běda! Jednou v noci zapálil oheň, aby se trochu ohřál, usnul, a když se vzbudil, bylo už pozdě. Chatrč chytila a shořela do základů. Sotva stačil vyběhnout. Bylo to strašné. Zoufalá situace. Nejhorší noc jeho života. Ale jak krásné bylo ráno, když se rozednělo a nedaleko ostrova zpozoroval loď, která právě spouštěla člun, a kapitán s několika námořníky se plavili ke břehu. – Přišli jsme vás zachránit. – A jak jste se dozvěděli, že jsem právě tady? – Viděli jsme obrovský oheň, který jste založil…

I evangelium nám vypráví o jednom ztroskotanci. Nebyl však na ostrově, žil mezi lidmi, ale daleko od nich. Na kůži měl vředy, byl malomocný. Musel mít roztržený oděv, neupravené vlasy, zakrytou bradu a musel volat: nečistý, nečistý. Musel být sám mimo tábor. Dokážeme si představit větší ztroskotání, větší neštěstí? Být sám na ostrově je něco hrozného, ale být sám uprostřed lidí je něco mnohem horšího. Zoufalství, bída a utrpení je však oheň, který přitahuje Krista. Jednoho dne u ostrova tohoto malomocného člověka zakotvila loď Božího milosrdenství. Její Kapitán připlul, protože viděl oheň lidské, beznadějné bolesti. A malomocenství okamžitě zmizelo: Chci, buď čistý…

Jak lehce člověk v životě ztroskotá. Jak lehce se dostane na opuštěný ostrov. I když je kolem něj mnoho lidí, i když žije v srdci Evropy, i tak může být ztroskotancem, i tak může být sám. Vysílá kolem sebe zoufalé signály, ale nikdo si ho nevšímá, nikdo nepřipluje k jeho břehům. Každý má svůj směr, svůj cíl. Lidí, jejichž cílem jsou jiní lidé, je čím dál méně. Člověk se tedy uzavírá do sebe, staví si své domečky, ve kterých by přečkal do smrti. Ale nakonec mu i ty shoří. Zoufalá situace, smutný život. Ale ne nezměnitelný. Loď s Kristem na palubě je stále nedaleko nás. Noci života bývají strašné, ale po nich následují nová svítání. Někdy stačí jen pozvednout oči a spatříme, že pomoc je nedaleko nás. Nastupme na loď Kristova milosrdenství. A když se už na ní budeme plavit po moři života, nezapomínejme na příkaz Kapitána, abychom upírali zrak k moři, protože je mnoho nešťastných lidí, kteří vysílají signály, volají o pomoc. Existuje totiž jedno mnohem větší nebezpečí než zůstat sám na opuštěném ostrově: plavit se na Kristově lodi a nevšímat si lidí, kteří na ní ještě nejsou. Když budeš jednou s Kristem, nezapomeň…

Požehnané postní období vám všem přeji. Myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky