Titulní stranka Aktuality 6. neděle velikonoční

6. neděle velikonoční

Přidáno: 19. 5. 2020

1. ČTENÍ: Sk 8, 5–8.14–17

Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo. Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

2. ČTENÍ: 1 Pt 3, 15–18

Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

EVANGELIUM: Jan 14, 15–21

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Homilie – Drazí přátelé!

Snad mi prominete, když použiji ve velikonočním čase slovo advent. Dnes jakoby se začínal „malý advent“, který by nás měl připravit na slavnost Seslání Ducha svatého. Ve své slavné řeči na rozloučenou říká Ježíš učedníkům: „A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy…“. Na otázku, kdo je Duch svatý jsme zvyklí odpovídat, že je třetí božskou osobou. On je skutečně osobou. Není tedy žádnou neosobní silou, ale osobou o které Ježíš řekl, že je poslaná, že přichází a že v nás přebývá. Sv. Pavel dodává, že se v nás modlí a církvi dává svoje dary.

Teologové říkají, že on je láskou mezi Otcem a Synem. Láskou tak silnou a skutečnou, že ona není schopná se měnit, nebo není žádným citem, ale samostatným božským bytím. Čím je však Duch svatý pro nás? Ježíš ho v dnešním evangeliu nazval Pomocník – Parakletos. Často se o Duchu svatém hovoří, jako o tom, který osvěcuje mysl člověka a dává mu moudrost, radu, inteligenci, vědomost. Anebo dává člověkovi sílu, aby mohl zvládnout svůj život. Avšak potřeby člověka se neohraničují jen do sféry rozumové, aby mohl vědět, anebo aby byl silný a mohl pracovat. Potřebujeme určitě pomoc, abychom mohli žít. A ví to i Ježíš a proto nazývá Ducha svatého naším Pomocníkem.

A je nám to zajisté velmi sympatické, protože naše duše často potřebují útěchu. Sami nejlépe víme, co všechno působí na náš život, a co do naší duše přináší trápení a smutek. Souhlasíme se sv. Augustinem, který hovoří o nespokojenosti našeho srdce. Nespokojenost nám často přinášejí naše omezené možnosti, když si v některých případech nevíme rady. Smutek nám způsobuje to, že věci jdou jinak, než my si přejeme. Žal máme v duši tenkrát, když to do čeho jsme investovali naše síly, nepřineslo očekávaný výsledek. Prožíváme bolesti našich bližních a bolesti světa. Co tedy máme dělat, abychom měli účast na útěše Ducha svatého? Především se máme otevřít pro jeho pomoc. Přiznejme si, kde všude hledáme potěšení pro naše trápení. Obrazně řečeno hledáme čistou vodu v nečistých pramenech. Někdo hledá potěšení v bohatství, anebo v zábavě, nebo v rozkoších, či v „zabíjení času“. Postupně zjišťujeme, že na duši nám zůstává ještě větší splín, než předtím. Možná žebráme útěchu i u lidí, kteří nejsou schopní nám pomoct. A asi největší překážkou, aby v nás Duch svatý působil, je naše pýcha. Jsme málo pokorní a nechceme Ducha svatého prosit, aby v nás přebýval. Pyšní lidé nikdy nemůžou mít účast na darech svatého Ducha.

Budeme-li se pokorně otvírat pro působení Ducha svatého v nás, pocítíme útěchu v našem nitru. Radost, kterou může dát jedině on a kterou nám nikdo nemůže sebrat. Potom si můžeme splnit i naše poslání: přinášet útěchu jiným lidem. Duch svatý chce, aby ten, kdo zůstal potěšený, přinášel pomoc svým bratrům a sestrám. Musíme být všude tam, kde lidé potřebují pomoc pro svoje trápení a být odvážnými podat jim ruku, když to potřebují. Prožijme „malý advent“, očekávání seslání Ducha svatého tak, abychom z našeho života odstranili všechny překážky, které brání Duchu svatému přinést nám pomoc.

Požehnané velikonoční období vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky