Titulní stranka Aktuality Bez duše by bylo léto bezduché

Bez duše by bylo léto bezduché

Přidáno: 15. 7. 2020

Milý přátelé!

Neprozradím tým zpovědní tajemství, pokud uvedu, že po návratu z prázdnin a dovolených se lidé nejčastěji zpovídají, že zanedbali nedělní mši a často i duchovní život. Na začátku letních měsíců dovolených a prázdnin chci vám tedy nabídnout pár podnětů, aby tomu bylo právě naopak.

Celá současná společnost a my v ní jsme poznamenáni pohybem, pracovní a jinou mobilitou, nejednou velmi frenetický. Uprostřed ní se rozvinul moderní fenomén turismu. Před necelými sto lety většina lidí se narodila, žila i zemřela, aniž opustila svůj velmi omezený životní prostor. Turismus se stal jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví a ekonomická prosperita celých zemí závisí především na jeho rozvoji. Právě turismus je prostorem, kde možná nejvíce pociťovat rozevírající se nůžky sociálních rozdílů mezi bohatými, kterým se nabízejí stále atraktivnější destinace a formy trávení volného času a chudými, kteří jsou jejich doslovnými služebníky. V celosvětových rozměrech jsou to paradoxně převážně křesťané – lépe řečeno lidé, přicházející z křesťanských zemí – kteří si nechávají sloužit chudými jiných zemí a náboženství, využívají jejich přírodní a kulturní bohatství. Dokonce i Světová organizace cestovního ruchu (OMT) považovala za nezbytné přijmout na přelomu tisíciletí „Světový etický kodex turismu.“ Církev vidí v této situaci výzvu. Podle „Direktoria pro pastoraci turismu“, vypracovaném už před více než čtyřicet lety (Peregrinans in terra) Církev může turismem přispět k vytváření nového pořádku lidských vztahů. Jan Pavel II. připomínal, že „správně rozvíjen turismus může sloužit harmonickému rozvoji národů a objevování darů, které Stvořitel a Otec všech zasel po světě a v srdcích lidí každé rasy, jazyka a kultury.“

Rozvoj turismu má však i hluboké duchovní kořeny a motivaci, z níž žije, ačkoli ne vždy ji přiměřeně uspokojuje. Každý člověk nese ve svém nitru „výrobní značku“ svého Stvořitele, kterou je jeho otevřenost pro pulchrum, bonuum, verum et unum (krásu, dobro, pravdu a jednotu), tedy pro transcendentnost. V samotném člověku je vepsána touha vykročit za horizont každodennosti a v jeho různých projevech hledat absolutno. Mezi privilegované turistické destinace patří katedrály, kláštery, svatyně nebo starobylé poutní cesty, které se těší masivní renesanci. Duchovní hlad člověka se stává silným prvkem cestování. Toto vše lze považovat za jedno ze znamení našich časů.

Na cestě vědomého či podvědomého hledání transcendentna (s velkým „T“!) – a nebojme se říci Boha – se mnozí záměrně vydávají na cestu k daleké svatyni, kde touží přežít zkušenost něčeho božského, setkání se svým Stvořitelem a Pánem. To je v pravém slova smyslu putování definovány jako „pohyb na vzdálené posvátné místo za náboženským cílem.“ Blízký mu je i tzv. „Náboženský turismus.“ Už Goethe říkal, že „Evropa se zrodila na poutích a její mateřštinou je křesťanství“ a problémy spojené s jednostranně ekonomickou a politickou integrací evropského kontinentu volají po potřebě budovat Evropu ducha a kultury, které právě křesťané mají přinést „více duše.“

No duchovní dimenzi nese v sobě i turismus jako takový. Rozšiřuje ducha, posiluje zdraví těla i duše, napomáhá vzájemnému poznání se mezi lidmi a pomáhá získat si odstup od každodenností a hodnotit ji v schopnost opravdu a komplexnějším světle. Turismus by měl napomáhat pokoji, který je i první podmínkou jeho rozvoje. Je také reakcí na znuděný a nemocný životní styl naší západní civilizace. Turistika a putování je prostorem zrání, kde obyčejné věci nacházejí opět své správné místo: žízeň, hlad, únava… Člověk zde přehodnocuje své ambice a učí se přijímat svou omezenost, osvobozuje se od zotročujícího vlivu moderních prostředků. Důležitý je i odstup od problémů a možnost zamyslet se nad svým životním směrováním, který nabízí dovolenkové vystoupení z laviny každodenních povinností.

Do tohoto širšího kontextu může dobře zapadnout i pár praktických podnětů. Vyplývají z běžné zkušenosti i výzev církevního magisteria.

  • Ve svém srdci si i na dovolenou neseme hlad po Bohu. Při balení zavazadel nezapomeňme přibalit i něco pro duši: dobrou knihu, Písmo, přes které jde s námi na dovolenou i Bůh.
  • Díky internetu je velmi snadné zjistit si mše v blízkosti míst, kde dovolenou budeme trávit. Mimo jiné je taková mše příležitost poznat způsob prožívání víry v jiných zemích, zakusit skutečnou katolicitu a v případě jiných křesťanských vyznání či rítov i jejich specifické rysy.
  • Dovolená má být i časem vytváření bezprostředních, ne virtuálních mezilidských vztahů. Nenechme se i na ní zahltit moderními médii, které jsou užitečné, ale občasný odstup pomáhá být vůči nim svobodný.
  • Snažme se poznávat na turistických destinacích život běžných lidí, upřednostňujme – zejména v chudých zemích – jejich domácí produkty, k obsluhujícímu personálu se chovejme s postojem úcty a rovnocennosti.
  • Časový a prostorový odstup od běžných problémů se snažme vyplnit i chvílemi vědomě zvolené samoty, zamyšlení nad svým životním směrováním, nad svými prioritami a zanedbávanými oblastmi života.
  • Letní měsíce může obohatit i vědomě zvolená individuální, rodinná či společná pouť na některé poutní místo v Čechách i v zahraničí. Česko je poseté poutními místy a na několika z nich bývá bohatý duchovní program na jejich hlavní pouti právě přes letní měsíce.

Nic nepřijde samo. Po dobrém plánování a správném přežití léta však místo zpovídání se ze zanedbaného duchovního života budeme moci děkovat, že bylo jeho novým obohacením.

Všem přeji požehnanou dovolenou a prázdniny a myslím na vás v modlitbách. Váš duchovný otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky