Titulní stranka Aktuality Corpus Domini – Těla a krve

Corpus Domini – Těla a krve

Přidáno: 14. 6. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…118675­346842

1. čtení: Dt 8, 2–3. 14b-16a

Mojžíš řekl lidu: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali."

Mezizpěv – Žl 147,12–13.14–15.19–20

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání.

2. čtení: 1 Kor 10, 16–17

Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme – není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme – není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast v tom jednom chlebě.

SEKVENCE

Chval, Sióne, Spasitele, chval Pastýře z duše celé hymnami a písněmi.

Boha člověk nedochválí. I nejodvážnější chvály před ním úctou oněmí.

Budiž dán dík spravedlivý; životodárný a živý chléb dnes budiž oslaven.

Chléb, jejž u jednoho stolu jedlo dvanáct apoštolů z rukou Páně v onen den.

Plně, zvučně ať zní chvála, jíž se duše rozjásala vděkem k Bohu nad námi.

Dnes buď s láskou vzpomínáno, jak poprvé bylo dáno k hodům lásky pozvání.

Hostina nového Krále novou smlouvou nenadále končí provždy starý čas.

Místo stáří novost dýchá, pravda pod lží neutichá, noc ozářil prudký jas.

Kriste, slov tvých pamětlivi: „Co já činím, čiňte i vy,“ památku tvou slavíme.

Dle tvé vůle k naší spáse spočívá i oběť naše ve chlebu a ve víně.

Křesťanům je pravda dána: Chléb se stává tělem Pána, víno jeho krví jest.

Duch nechápe, nevidí to, co je živé víře vryto nad řád běžných lidských cest.

Pod různými způsobami v znameních skryt žije s námi nejdražší dar na zemi.

Nápoj krve, pokrm těla, v každém Krista plnost celá přes dvě různá vzezření.

Vezmi z něho, bude celý. Nezlomí se, nerozdělí, nedotčen, ač přijímán.

Přijmeš ty a přijme jiný, přijat ústy nesčetnými trvá tak, jak byl nám dán.

Dobří, špatní přijímají, úděl nestejný však mají, život nebo prokletí.

Špatným smrt a dobrým žití, hleď, jak různé mohou býti plody téhož přijetí.

Když kněz svátost v rukou láme, věř, že změna nenastane, že i ve zlomečku máme to, co celek ukrývá.

To jen tvářnost změnila se. Svátost přetrvává v čase v neměnné síle i kráse, živá, věčná, zářivá.

Chléb andělský dostáváme, pokrm na cestu v něm máme, jídlo Božím dětem dané, chléb, jenž neháže se psům.

Chléb v obrazech zvěstovaný, jako Izák v oběť daný, Beránek obětovaný, mana daná praotcům.

Pastýři náš, chlebe pravý, smiluj se, vrať duším zdraví, chraň nás, Pane obětavý, dej nám poznat v světle slávy věčný život v nebesích.

Všemohoucí, Svrchovaný, kéž zasedneš k stolu s námi, kéž jsme, Kriste milovaný, spoludědici nazváni, účastníky svatých tvých.

Zpěv před evangeliem – Jan 6,51

Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

Evangelium: Jan 6, 51–58

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

Homilie

Drazí přátelé!

Kdo někdy zabloudil, uměl by o tom vyprávět. Mohl by říct, jaké měl pocity, co všechno dělal, aby našel správnou ulici nebo cestu. Uměl by ale mluvit i o radosti, když se mu to konečně podařilo najít tou správnou cestu a směr. Někteří lidé, zvlášť starší a zkušenější říkají, že i samotný život je cestou, na které se dá zabloudit. Neboť životní cesta není vždy přímá a často se podobá labyrintu – bludišti. Ale jaký by to byl život, kdybychom ho museli prožít v bludišti? Kdybychom nevěděli, proč žijeme, jak máme žít a kam směřujeme? A právě kvůli tomu, abychom v životě nezabloudili, přišel Ježíš na naši zem.

Nejprve lidi učil, jak mají žít. Řekl mnoho cenných slov, obrazů a příkladů, aby lidé v životě nebloudili, a když se i to stane, aby se uměli vrátit. Vyzval lidi, aby uvěřili, že smyslem jejich života je láska k Bohu a k člověku. Že cílem jejich života je věčný život v Bohu. Ježíš ale věděl, že nestačí pouze informace, aby člověk dosáhl svého cíle. Dobře znal situaci Židů, když čtyřicet roků putovali pouští z Egypta do zaslíbené země. Oni také měli svůj cíl, věděli, kam jdou, ale neměli dost tělesných sil. Proto jim Bůh posílal manu z nebe, aby došli do Zaslíbené Země. I Ježíš se rozhodl, že dá lidem posilu pro jejich duše, aby měli vždy dost sil jít za svým cílem.

Oznámil to zástupům po zázračném rozmnožení chleba. Někteří byli šokováni, když jim řekl: „Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe.“(Jan 6, 51) Potom jim vysvětluje tři různé smysly přijímání tohoto chleba. Je zárukou věčného života: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.“(Jan 6,54) Za druhé: přijetí tohoto pokrmu způsobuje úzké spojení člověka s Ježíšem: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mne a já v něm.“(Jan 6, 56) Ježíšovo tělo v podobě chleba dává člověku účast na vztazích mezi Otcem a Synem: „Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude živ ze mne.“(Jan 6, 57) To, co Ježíš oznámil, potom splnil při Poslední večeři. Proměnil chléb a víno na svoje Tělo a Krev a přikázal apoštolům, aby i oni dělali podobně. Takto dal Ježíš svým věřícím bezpečný prostředek, aby v životě nezabloudili a dosáhli cíle. Dnes opouští Ježíš na krátký čas svatostánek. Kněz s monstrancí v ruce a s věřícími procházejí ulicemi měst a obcí. Zastavují se na čtyřech místech, podle symboliky světových stran. Kněz žehná věřícím a celé své farnosti. Všichni prosí, aby je Ježíš ochraňoval, aby ho přijali i tam, kde ho ještě nepoznali. Obraz průvodu vyjadřuje přání Ježíše, aby lidé nebloudili. V průvodu je vidět jednotu. Všichni společně jdou za Ježíšem a on je vede. Je to velmi jednoduché. To nás nestojí mnoho sil. Při procesí s Božím Tělem nikdo nemůže zabloudit. Zkouška našeho vztahu ke Kristu přichází tehdy, když zůstáváme sami. Když už nejsme v zástupu věřících, ale v prostředí, ve kterém žijeme.

Tam venku se setkáváme s různými lidmi, názory. Ve skutečném životě cítíme různé tlaky na náš život. To je ten labyrint, ve kterém se můžeme ocitnout a ztratit orientaci. Ale zde je i největší možnost ukázat smysl našeho vztahu ke Kristu. Ukázat se jako člověk, kterému přijímání Krista pomáhá jít vlastní cestou, jít ve směru, který nám ukazuje Ježíš. Otevřeme Ježíši nejen ústa, ale i srdce. On nám chce ukazovat směr života a přivést nás k Bohu. Proto je dnešní den vhodný k tomu, abychom se rozhodli vylepšit všechno, co Bohu brání, aby nás vedl naším životem. Mějme i my odvahu s Ježíšem v srdci přemáhat všechny překážky v labyrintu života a on nám bude pomáhat, abychom v životě nezabloudili a po smrti přišli k němu.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky