Titulní stranka Aktuality Druhá neděle adventní

Druhá neděle adventní

Přidáno: 7. 12. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…259532­107548

1. čtení – Iz 40,1–5.9–11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.“

Mezizpěv – Žl 85,9ab+10.11–12.13–14

Odp: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.

2. čtení – 2 Petr 3,8–14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří (lidé) obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

Zpěv před evangeliem – Lk 3,4.6

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

Evangelium – Mk 1,1–8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel (vystoupil) na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a (přitom) vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

Homilie

Drazí přátelé!

Jeden turista byl na návštěvě v Japonsku a přátelé ho pozvali na společenský večírek. A nabídli mu i drink – pravý japonský. Jakmile ho vypil, zpozoroval, že se nábytek v místnosti začal hýbat. „To je ale síla to vaše pití!“ – uznale pokýval hlavou. Hostitel se usmál: „To není pití, to je slabé zemětřesení…“ Někdy se podobné věci stávají i v našem životě. Myslíme si, že se věci dávají do pohybu, protože my „jsme si dali po kalíšku“ a všechno se mění. Připisujeme příčinu věcí sobě, nikoliv Bohu, který všechno řídí a všechno dává do pohybu. Z této nebezpečné domýšlivosti nás však léčí evangelium druhé adventní neděle. Můžeme v něm číst o Janu Křtiteli, který žil na poušti, hlásal křest pokání a odpuštění hříchů a přicházelo k němu celé Judsko i Jeruzalém. Vyznávali své hříchy a nechávali se křtít v Jordánu. Skutečné zemětřesení, duchovní proměna, o které sní snad každý kněz nebo kazatel. Vždyť z čeho můžete mít větší radost než z toho, že lidé, kteří jsou vám svěřeni, začínají mít zájem o Boha a obrací se k němu. A ne jeden, dva, ale celá Judea a celý Jeruzalém. To už je pořádné zemětřesení.

Jan Křtitel si však nemyslel, že to způsobil on. Naopak. Uvědomoval si, že je příliš malý na to, aby způsobil takovou změnu a aby kvůli němu lidé konali pokání. Uvědomoval si, že je „jen“ tím, kdo připravuje cestu, po němž přichází někdo ještě mocnější. Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým. Jestliže se tu něco pohnulo, jestliže vzniklo zemětřesení v duších lidí, není to moje zásluha, ale zásluha toho, který je mocnější než já. Je to jen Bůh, který dává do pohybu lidské srdce. Jak lehce se dá zapomenout na tuto důležitou pravdu. Zvlášť ve světě, kde se za vrchol všeho považuje nikdy nekončící aktivita, vytváření projektů, neustálé plánování a realizování, často vedoucí až k závislosti na práci. Často si ve vlastních očích připadáme velcí a nenahraditelní. Myslíme si, že bez nás to nepůjde. Zkrátka se podobáme tomu turistovi, který si myslel, že jeden pohárek dal do pohybu všechno kolem něho. Že my jsme tím pohárkem, který hýbe se vším.

Až se nám to někdy stane a budeme opilí vlastním úspěchem a budeme si myslet, že všechno, co se kolem nás hýbe, je naše zásluha, vzpomeňme si na Jana Křtitele, kterému nešlo o sebe, o svou velikost, ale o velikost toho, který přišel po něm. Mějme odvahu a ukažme lidem Boha jako prorok Izaiáš: Hle váš Bůh! Hle, Pán, Bůh, přichází s veškerou mocí a jeho ruka bude vládnout…

Požehnaný advent vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky