Titulní stranka Aktuality Poselství Vánoc

Poselství Vánoc

Přidáno: 10. 12. 2011

V Indii žila jedna maminka se svým synem Janem. Byli moc chudí. Tatínka neměli. Aby se uživili, maminka prala a žehlila prádlo pro bohaté. Byla to práce za málo peněz. Ale maminka tuto práci dělala i po nocích, aby Jana mohla poslat do školy. Školu navštěvovaly i děti bohatých rodičů. Všechny měly stejnou uniformu, takže nebylo poznat, kdo je chudý a kdo bohatý. Janovi se ve škole moc líbilo. Blíží se Vánoce a Jan se velmi těší, až si pro něj maminka přijde. Bohatí rodiče si auty přijíždí pro své děti a přinášejí jim sladkosti a cukroví. Spolužáci Janovi říkají : “No, Vánoce – to je hlavně jídlo a cukroví…“ Malý Jan to vše pozoruje a je mu líto, že maminka nemá auto a že nemá ani tatínka, a že nikdy o Vánocích neměli cukroví, ale už se moc a moc těší na maminku. Nakonec si pro něj maminka přijde a vede ho domů. Cestou se Jan ptá: “Maminko, budeme mít vánoční cukroví? Spolužáci říkali, že Vánoce bez cukroví nejsou Vánoce!“ Ale maminka si nemůže dovolit koupit cukroví. Vydělané peníze jí sotva stačí na domácnost a na zaplacení školného. A tak smutně odpoví: “Synáčku, Ježíšek tě má rád, on ti přinese cukroví.“ Jan si myslel, že Ježíšek půjde po cestě a přinese mu cukroví. Čeká před domem u cesty, vyhlíží Ježíška, ale nikdo nejde. Jan je smutný a pláče: “ Ježíšek mne nemá rád.“ Ale maminka ho utěšuje: “Neboj se, Ježíšek ti cukroví určitě přinese.“ 24. prosince Jan popošel dál od svého domu do města. Ve městě je veliká cukrárna. Lidé tam chodí a odnáší si krabice cukroví. Jan to pozoruje a večer říká mamince: “Ježíšek za mnou zase nepřišel!“ Maminka znovu opakuje: “Neboj se, On určitě přijde.“ A modlí se za svého synka, prosí Boha o zázrak. 25.prosince Jan stojí opět u cukrárny a přemýšlí: “Pokud nepřijde Ježíšek dnes , tak kdy přijde?“ Je pozdě odpoledne a cukrárnu už zavírají. Vtom přicházejí nějaké ženy a skupují vše, co zbylo a odnášejí to do auta. Jan smutně kouká a říká si: “Ony odnesou úplně všechno, co mi tedy přinese Ježíšek?“ A slzy mu tečou po tvářích. Tu si jedna z těch žen všimne malého Jana, vrátí se do auta a podává mu s úsměvem velikou krabici plnou cukroví. Pohladí ho po tváři a řekne: “Ježíš tě má rád.“ Jan tomu nemůže uvěřit! JEŽÍŠEK! Běží rychle s krabicí domů. Před vchodem do domu už

křičí na maminku:“Dostal jsem cukroví! Viděl jsem Ježíška! Má mě rád!“ Maminka je také šťastná. Běží se hned podívat k cukrárně, aby viděla, kdo obdaroval jejího synka a uvidí tu ženu ) malou, drobnou, nenápadnou. Byla to Matka Tereza z Kalkaty. Ona se stala pro Jana Ježíškem…. Otevřme i my svá srdce pro druhé. I my můžeme být pro někoho Ježíškem. To je poselství Vánoc. Pak pokoj, radost a mír bude panovat mezi lidmi i v našich srdcích.

otec Anthony

Další aktuality

RSS | mapa stránek • na začátek stránky