Titulní stranka Aktuality Slavnost Ježíše Krista Krále

Slavnost Ježíše Krista Krále

Přidáno: 22. 11. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…172168­803520

1. čtení – Ez 34,11–12.15–17

Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě. Co se pak týká vás, moje stádo – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

Mezizpěv – Žl 23,1–2a.2b-3.5.6

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.

Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.

Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

2. čtení – 1 Kor 15,20–26a.28

Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, `dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

Zpěv před evangeliem – Mk 11,10

Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.

Evangelium – Mt 25,31–46

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Homilie

Drazí přátelé!

Možná že jste viděli film „Diktátor“, ve kterém hrál hlavní roli malý muž Charles Cheplin. Ve filmu si hrál s globusem, malým modelem zeměkoule. Drží v ruce globus, dává jej na hlavu a tancuje s ním jako klaun. Slovem, dělá si se zeměkoulí, co chce, až mu náhle vyklouzne z rukou a rozbije se na střepy. Tímto způsobem se film posmívá malomyslnosti diktátorů. Mnozí králové tohoto světa byli také diktátory. Ve starověku babylonští králové poddaným odřezávali uši a vypichovali oči. Perští králové odsekávali poddaným ruky. Ještě v novověku vládli diktátoři takto krutě. Víme, že Jindřich VIII, anglický král, dal příkaz oběsit 72 tisíc poddaných jen pro různé maličkosti. O jaké maličkosti šlo, vidíme z toho, že na šibenici byl oběšen také jedenáctiletý chlapec za to, že rozbil okno královskému rádci. Takové byly království velikých diktátorů, kteří měli titul krále.

Dnes prožíváme Slavnost Ježíše Krista Krále. On není jako pozemští králové, On není jako spousta jiných králů, kteří jen mysleli na sebe, na svůj pohodlný život. Jeho království je zcela jiné. Je krásné, nádherné. Jeho království nemá nic společného z praktikami pozemských králů. Jaké je jeho království? Už jste někdy slyšeli štiplavou poznámku: kdyby existoval Bůh, neděly by se na světě takové zločiny, nebylo by na světě tolik vražd nevinných lidí, nebylo by tolik válek. Jak by se mohl Bůh na to dívat? Ti, kteří tak uvažují, kteří toto hlasitě říkají, jsou daleko od správné úvahy. Je třeba si totiž uvědomit, že Bůh stvořil člověka tak, že ho obdaroval svobodnou vůlí. Dal člověku možnost, aby se každý sám svobodně rozhodoval ve svém životě. Daroval nám svobodnou vůli i když věděl, že se jednou člověk postaví proti Bohu i proti svému bližnímu. A v tomto smyslu mají pravdu ti, kteří reptají proti Bohu – když se člověk rozhodne proti Bohu a proti bližnímu, Bůh se skutečně na to dívá. Ale nemůže nějak zasáhnout proti zlu, protože každý z nás je svobodným člověkem. Jestliže se dnes ptáš, jak se Bůh mohl dívat na tolik válek, na tolik zločinu. Na masové vrahy jakými byli Stalin a Hitler. Na koncentrační tábory, na lágry, které byly na celém území východní Evropy. Jestliže se ptáš, jak je možné, že Bůh se díval na celá ta léta komunistického režimu, ve kterých utlačovali každého, kdo měl jiné smýšlení. Jestliže se ptáš, jak se Bůh mohl dívat na celé to pronásledování, tak se podívej do Bible, tam už hned na začátku stojí: Bůh dal každému člověku, každému z nás, svobodnou vůli. Nejsme Boží otroci, ale jsme svobodní lidé, můžeme se rozhodovat jak chceme, a proto Bohu nezůstává nic jiného, než se na to dívat. Všechno to zlo by mohlo zmizet absolutně ze světa jen tehdy, kdyby Bůh vzal člověku svobodu, kterou ho obdarovává. Ale tímto způsobem by člověka proměnil na jakousi voskovou figurku nebo loutku, kterou pohybuje mistr scény. Ta nemá jakoukoliv svobodu, ale pohybuje se vždy a přesně podle vůle mistra. Kdyby nám Bůh vzal svobodu, nemohly by se na světě dít zločiny, vraždy a války, a všichni lidé by museli žít v dokonalé harmonii podle Boží vůle.

Jenže z Božího zjevení a z každodenních zkušeností víme, že Bůh nechce být mistrem loutkové scény, a ponechává lidem možnost svobodného rozhodování i tehdy, když se musí dívat na tolik zla ve světě. Ptáš se, jak nám Bůh pomáhá dobře se rozhodovat? Aby se člověk mohl dobře rozhodovat, aby vždy volil dobro, poslal Bůh na svět svého Syna a pověřil ho, aby lidi nasměroval k správnému a šťastnému životu. Tím skutkem se Ježíš Kristus stal králem světa. Pozorujte, co Pán podniká, aby se svět stal lepší a šťastnější. Rozhoduje se, jako kdysi pozemští králové, odsekávat uši, vypichovat oči, sekat ruce? Rozhoduje se jako jiní králové – věšet na šibenici? Ne! Rozhoduje se pro vládu celkem nového typu, pro vládou nového stylu. Vytyčuje světu úžasný vládní program. Jako Král světa ukládá všem lidem na světě úlohu láskyplně sloužit jiným. Tutu úlohu nejprve sám na sobě uskutečnil tím, že se stal služebníkem všech a za všechny položil život na kříži. Z lásky k lidem, z lásky k člověku obětoval svůj život, přijal kříž, dal se přibít. Jeho láskyplné srdce bylo nakonec probodené mečem. Tak lidé odpověděli na lásku Boha – Člověka.

Tento Král nám dal příklad. A tuto úlohu nám ukládá tak přísně, že důrazně vyhlásil, že do věčné blaženosti přijdou jen ti, kteří hladovým dali jíst, ti, kteří žíznivým dali pít, ti, kteří cestující přijali do pohostinství, kteří oblékli nahé, ošetřili nemocné, navštívili vězně. Do Božího království se dostanou ti, kteří tady na zemi uskutečňují program Krista Krále. Hlavní věta tohoto programu zní: v lásce sloužit druhému člověkovi. Službu bližním hodnotí Král tak vysoko, že ji pokládá za službu jemu samému. Tímto radikálním způsobem Kristus Král nasměroval lidi k budování lidštějšího světa. Hle, toto je styl vlády Krista Krále. Musíme uznat, že svět by byl krásný a šťastný, kdyby všichni lidé na zemi usilovali navzájem si sloužit a jeden druhému dělat dobře, a kdyby nikdo na světě nikomu neubližoval ani skutkem, ani slovem, ani myšlenkou. Není to krásné? Není to nádherné? Vidíme jasně, že program Krista Krále je nejdokonalejším návodem na šťastný a krásný lidský život. Přece se téměř každý den na vlastní oči přesvědčujeme, jak krásně je tam, kde se plní Kristův vládní program, a jak škaredě tam, kde se jeho návod zanedbává. Německý spisovatel Hesselbach ve své knize Životní plavby popisuje život jednoduchého dělníka, kterého všichni nazývali bratr Ondřej. Tento člověk pořád vyhledával příležitost, aby někomu mohl pomoct, poradit, aby někoho mohl potěšit, aby někomu mohl něco půjčit, poskytnout, darovat. Jeho spolupracovníci o něm říkali toto: „Kdyby všichni lidé byli takoví, jak by svět byl krásný! Ale takových lidí je na světě málo!“ Spisovatel se s ním osobně setkal a položil mu otázku: „Jak to, že máte tak ohromný vliv na lidi? Bratr Ondřej se zarazil a mlčel. Spisovatel pokračoval: „Jak to, že vás tolik lidí obdivuje, tolik lidí vás má rádo, navštěvují vás a těší se, když mohou být alespoň okamžik s vámi?“ Na to bratr Ondřej odpověděl: „Víte, to je tak: Ježíš Kristus nám přikázal, abychom hladové krmili, abychom nahé oblékali, cestující přijali, nemocné ošetřovali, vězně navštěvovali – a já to dělám. Dělám to rád. Dělám to z upřímné a vroucí lásky k Pánu Ježíši. A to je všechno“. Spisovatel byl dojatý jeho slovy a jeho životem a řekl: „Ó živote, jaký jsi mohl být krásný“. To je jedna stránka života – tak krásná. Ale podívejme se na druhou stránku.

Otec v domově důchodců má životní jubileum a celý den čeká na návštěvu alespoň jediného, jediného ze svých synů a dcer, a měl jich 9. Celý den čeká se slzami v očích na návštěvu alespoň jednoho vnuka, kterých má přes 24. Přišlo poledne, nikdo nepřišel, ale otec si myslel: přece mají ještě aspoň kapku lásky v srdci, přijdou, a zase měl veliké slzy v očích. Aby ho nikdo neviděl plačícího, skryl se na okamžik před lidmi. S nadějí v srdci čekal celé odpoledne. Tak nastal večer, a na návštěvu nikdo nepřišel. Už je to rok, co ho hodné děti odvezli do domova důchodců. Už celý rok ho nikdo nenavštívil. Kdyby mu aspoň dnes přinesl někdo jednu, jednu živou květinku, nebo stisk ruky, nebo laskavé objetí. Ale nikdo nepřišel. Na druhý den uslyšel v rádiu: Milovanému otci, dědečkovi k životnímu jubileu posílá do domova důchodců pěknou písničku 9 dětí a 24 vnoučat.“ Cítíte, jak zlé jsou ty děti a vnoučata se svou pěknou písničku? Jak daleko je tato rodina od Kristova království. Jak daleko jsou tito lidé od Ježíšova programu, který zní „milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“. Tento muž s vírou v srdci očekával alespoň jedinou návštěvu ještě dalších patnáct let. Když umíral, přijeli všichni. Umíral s modlitbou na ústech – „Otče nás, jenž jsi na nebesích…“, a oni volali: kolik, no kolik…

V tento den, v den Krista Krále, přijměte vládní program Krista Krále. Služme si vzájemně, služme si v lásce, pokoji, dobrotě. Přijměme ten nádherný program na lepší a šťastnější život ve světe. Mějme lásku k Bohu i bližním. Ať i nám zazní božské slovo Krista Krále: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa“.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky