Titulní stranka Aktuality Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Přidáno: 16. 8. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…570378­719144

1. čtení – Zj 11,19a;12,1.3–6a.10ab

Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému.“

Mezizpěv – Žl 45,10b.11a+12a.16

Královna stojí po tvé pravici ve zlatém rouchu.

Po své pravici máš královnu, ozdobenou ofírským zlatem.

Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, sám král touží po tvé kráse.

Provázena radostným jásotem vstupuje v královský palác.

2. čtení – 1 Kor 15,20–27a

Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, `dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. `Všechno' totiž (Bůh) `podřídil pod jeho nohy.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Maria byla vzata do nebe, plesají zástupy andělů. Aleluja.

Evangelium – Lk 1,39–56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství /trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Homilie

Drazí přátelé!

Vždy, když slavíme nějaký mariánský svátek, jsme tak nějak slavnostně naladěni. A věřím, že i v této chvíli máme radost, že jsme zde v kostele a slavíme svátek Nanebevzetí Panny Marie. Přišli jsme sem s různými pocity. Někdo ve svém srdci prožívá radost, štěstí a pokoj. Srdce jiného možná bolí a krvácí. Někdo se cítí silný, zdravý a svěží. Jiný trpí nějakou nemocí. Všechny nás zde dnes vítá naše nebeská Matka a má radost, že jsme ji přišli pozdravit.

Victor Hugo dal do úst jednomu svého hrdinovi tato slova: Tak malý jsem a nepatrný, ale mám matku. A víte, co je to mít matku? Víte, co je to být dítětem opuštěným, nahým a hladovým, ale cítit nad sebou a kolem sebe ženu, která s vámi kráčí, když vy kráčíte, která se usmívá, když vy pláčete. Ne, ne, vy nevíte, že ta žena – to je anděl, který se na vás dívá, učí vás hovořit a milovat. Která ve své dlani hřeje vaši ruku, vaše tělo ve svém náručí a vaši duši ve svém srdci. Která dává svoje mléko, dokud jste nemluvně, svůj chléb, když dospíváte a vždy, vždy svůj život. Ona, ke které voláte: „Matko!“ Ona, která na vás volá: „Děti moje.“

K takové matce jsme i my dnes přišli. A víme, že děti, když přijdou ke své matce, poslouchají často, jak vypraví o svém životě. Je zde snad někdo, kdo by neznal životní cestu své matky? I nebeská Matka nám chce vyprávět o svém životě. Poslouchejme, co nám říká: „Děti moje, mě si Bůh vyvolil, abych se stala matkou jeho Syna. Uchránil mě od dědičného hříchu a od všech jiných hříchů. Nikdy jsem nemusela bojovat s hříchem. Ale nemyslete si, že můj život byl proto lehký. I já jsem musela celý život o svoje vítězství bojovat. Mojí zbraní byla víra, láska a poslušnost. Nebeský Otec mě vedl čím dál těžší a neschůdnější cestou, až pod kříž svého Syna. Tak, jako vy putujete k Bohu, i já jsem putovala. Jen s tím rozdílem, že nikdo nemiloval Boha s tak velkou láskou, jako já. Vždy, když mě Bůh zavolal, podrobila jsem se mu s poslušnou vírou. Pod křížem mě můj Syn udělal matkou vás všech. Teď jsem se svým Synem v nebi. Jsem šťastná u svého Syna. Ale i u něho myslím stále na vás. Vaše bolesti prožívám právě tak, jako jsem prožívala bolesti svého Syna na zemi. Prosím stále svého Syna a prosím i jeho Otce, aby vám pomáhali. Aby vám pomohli dostat se ke mně do nebe. To je moje největší přání vám všem.“

Každé dítě, které poslouchá vyprávět svou matku o jejím životě, by mělo načerpat sílu do svého vlastního života. Měli bychom i my zaujmout takový postoj k životu Panny Marie. Vždyť každému z nás má co říct. Nebo bychom chtěli být ty nemoudré a neposlušné děti, které, když odcházejí od své matky, říkají: To jsem se zase musel vyslechnout těch zbytečných řečí; anebo říkají: Nejvíc trpím, když musím poslouchat svou matku; anebo: Co ona ví, jaký je dnes život; nebo: Kdyby dala raději nějakou korunu a zbytečně nemluvila. Kdybychom chtěli takto uvažovat, pak jsme zbytečně přišli pozdravit Pannu Marii. Raději chtějme odejít z kostela jiní. S předsevzetím, že nebudeme šířit nenávist, nepokoje a hněv. Že nebudeme pomlouvat a znepříjemňovat jiným život. Že v rodině budeme šířit více trpělivosti a lásky. Že se budeme starat více o svou víru. Že budeme moudřeji a lepé žít. Že se naučíme přijmout svůj život podobně, jako je to napsáno v jedné americké nemocnici na bronzové desce: Bože, prosil jsem tě o silu, abych měl úspěch v práci, ale ty jsi mi dal slabost, abych se naučil být pokorný. Prosil jsem tě o zdraví, abych mohl udělat velké věci, ale ty jsi mi dal nemoc, abych dokázal ještě víc. Prosil jsem tě o bohatství, abych byl šťastný, ale ty jsi mi dal chudobu, abych se mohl stát moudrým. Nedal si mi nic z toho, o co jsem tě prosil, ale dal jsi mi ještě víc. Poznání, co má v životě pravou cenu. Udělal jsi mě touto nemocí moudřejším a bohatším. Děkuji ti za to, Pane.

Naše Matka nás chce povzbudit i takovým příkladem: Jeden misionář v Africe cestoval vlakem. Modlil se breviář a měl v něm barevný obrázek Panny Marie. Vedle něj seděl domorodec a díval se na obrázek. Po chvílí misionáře přerušil a zeptal se ho: „Kdo to je na obrázku? To je tvoje sestra? Nebo snoubenka?“ „Ne“, odpověděl misionář, „je to moje matka.“ Domorodec se ještě jednou podíval na obrázek, potom na misionáře a řekl: „Ale ty se jí vůbec nepodobáš.“ Když domorodec vystoupil na nejbližší zastávce, misionář začal rozjímat, proč se nepodobá Panně Marii. Začal zpytovat svědomí: Moje oči, mají v sobě něco z dobrých očí Marie? Moje srdce, má něco z citlivého srdce Marie? Moje ruce, dokážou se namáhat pro jiné? Dokážu pracovat tiše, bez čekání díků? Jaká je moje přítomnost uprostřed lidí? Mám něco v sobě z Mariina chování? Každá matka má radost, když se jí její děti podobají. Udělejme tuto radost i naší nebeské Matce, Marii.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky