Titulní stranka Aktuality Slavnost Seslání Ducha Svatého

Slavnost Seslání Ducha Svatého

Přidáno: 31. 5. 2020

1. ČTENÍ: Sk 2, 1–11

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil j eden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

Mezizpěv – Žl 104,1ab+24ac.29bc-30.31+34

Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.

Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ: 1 Kor 12, 3–7.12–13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale jen pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme živé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojení jedním Duchem.

Sekvence

Svatý Duchu, sestup k nám, dej své světlo temnotám, v jasu lásky nech nás žít.

Přijď se svými dary zas, otče chudých, mezi nás, přijď nám srdce potěšit.

Těšiteli, buď náš host, žij nám v srdci pro radost, pro klid, kterým oplýváš.

Po práci nech oddychnout, osvěž naši zprahlou pouť, setři slzy z našich řas.

Daruj šťastný plamen svůj věrným srdcím, pamatuj na nás, k nimž ses naklonil.

Bez tebe jsme na zemi ubozí a ztracení, kořist pro tmu, pro omyl.

Smyj z nás hříchy, stopy vin, dej svou svěžest žíznivým, vyhoj z bolestí a ran.

Zchladlým srdcím oheň dej, z lhostejnosti pomáhej, odveď ze scestí a chraň.

Veď nás k ctnostem, nauč nás dobrem naplňovat čas, svými dary pomoz všem.

Uč nás, jak si zasloužit šťastnou smrt. A dej nám žít věčnou radost před Bohem.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM: Jan 20, 19–3

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řek: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posilám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěný, komu je neupustíte, tomu odpuštěný nejsou.“

Homilie

Drazí přátelé!

Žijeme v době rozmanitých bezpečnostních zařízení. Známý je například systém kódování, podle kterého si určíme nějaké čísla, které nikdo druhý nezná a ty nám pomáhají otevřít například trezor nebo zámek ve dveřích. Anebo existují speciální klíče a zámky, které mají vysoký stupeň bezpečnosti. V dnešní svátek se můžeme ptát, co je tím kódem, tím klíčem, který nám pomůže „otevřít“, tedy pochopit dnešní svátek? Tím správným klíčem je známá událost ze Starého zákona, kterou známe pod názvem Stavba babylonské věže.

Říká nám o pýše lidí, kteří se rozhodli postavit věž, která bude sahat až do nebe. To podle tehdejšího poznání znamenalo dostat se až k příbytku Boha. Začali velikou práci, ale neukončili ji. Proč? Bible hovoří, že si přestali rozumět. Bůh, aby potrestal jejich pýchu, jim pomíchal jazyky. Tento příběh nesmíme brát doslova, že při stavbě začali všichni mluvit jinými jazyky. Nebylo to takové pomíchání jazyků. Stavba této věže je obrazem zaslepení člověka, který touží udělat něco, co ho udělá slavným, co ukáže jeho velikost. Ve starověku takovým projevem byla stavba mimořádných rozměrů. Pýcha a touha po moci způsobila, že si stavitelé věže nedokázali rozumět.

Symbol babylonské věži je stále aktuální. Stačí, když si vzpomeneme na celosvětovou touhu po vojenské moci nebo snahu o dobytí kosmu, podmanění přírody, vytvoření nového světového morálního systému bez Boha. To všechno se podobá Babylonské věži a jejím stavitelům. To všechno ale způsobuje i pomatení jazyků a vztahů mezi lidmi. I v soukromém životě existuje nebezpečí postavení vlastní babylonské věže. Jsou to touhy udělat kariéru, stát se bohatým, vlastnit všechno, co se vlastnit může. A právě takovýto lidé ztrácejí schopnost porozumět si s jinými. Je přece nemožné, aby si člověk, který má v bance milióny korun, rozuměl s tím, kdo je chudý, kdo nic nevlastní, kdo spí pod mostem. Oba možná dobře mluví česky, ale rozumět si nebudou. Je nemožné, aby si majitel nějakého podniku nebo skupina lidí, která ho privatizovala a buduje si supermoderní vily, mohli rozumět s dělníkem, který z měsíční výplaty musí živit celou rodinu. To nevadí, že také mluví česky, oni si stejně nebudou rozumět. A stejně tak je nemožné, aby nějaký muž, který celý svůj život zasvětil nějaké práci, nebo v ní vidí perspektivu kariéry, a který zapomněl na svou rodinu, aby si mohl rozumět s manželkou a dětmi. I zde nastane pomíchání jazyků. A jak často se stává, že stavba těchto novodobých babylonských věží končí tragicky.

Dnešní slavnost je odpovědí na toto lidské zaslepení. Duch Svatý, který sestoupil na apoštoly, způsobil, jak jsme slyšeli ve Skutcích apoštolů, že jim všichni cizinci v Jeruzalémě rozuměli. Proč? Protože mluvili jazykem lásky Ducha Svatého, kterému rozumí každý člověk. To je jazyk srdce, a kdekoliv je lidské srdce, tam se tomuto jazyku rozumí. Jazyk lásky je světovým esperantem, kterému rozumí všichni lidé.

Duch Svatý tak začal stavbu nové věže, která sahá skutečně až do nebe. Tou věží je Církev se svými věřícími, se živými kameny, s jejich lidskými srdci otevřenými pro potřeby druhých. Srdci, které hovoří jazykem lásky. Od apoštola Petra, přes sv. Františka až po dnešního Sv. Otce, lidé vstupovali do Církve, milovali Církev, obětovali se za ni právě proto, že ti, kteří v ní žili, kteří ji reprezentovali, hovořili jazykem lásky. Celé dějiny Církve jsou dějinami jazyka Ducha Svatého. Kdykoliv na některém místě ve světě přestala Církev hovořit tímto jazykem, začala ztrácet, takže jí nikdo nerozuměl. I my se v tomto jazyku stále zdokonalujme. Mějme otevřené srdce, aby v nás mohl přebývat Duch Svatý a skrze nás miloval každého člověka, který potřebuje naši pomoc, naši lásku. Jen tak se můžeme přičinit, aby se Církev, dílo Ducha Svatého, dotýkala nebe tam, kde žijeme.

Požehnané Letnice vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky