Titulní stranka Aktuality Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů Evropy, hlavních patronů Moravy

Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů Evropy, hlavních patronů Moravy

Přidáno: 7. 7. 2020

1. čtení – Iz 61,1–3a.

Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu (obveselit), dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

Mezizpěv – Žl 117,1.2

Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. čtení – 2 Kor 4,1–2.5–7

Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: `Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

Zpěv před evangeliem – Mt 28,19.20

Aleluja. Jděte a učte všechny národy, praví Pán; já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Aleluja.

Evangelium – Lk 10,1–9

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!'

Homilie

Drazí přátelé!

Kdybych se vás zeptal, jestli znáte nějakého vášnivého fotbalového fanouška, jistě byste mi jmenovali mnoha svých blízkých a známých. Podobně byste odpověděli, kdybych se vás zeptal, jestli znáte nějakého vášnivého zahrádkáře, rybáře nebo domácího kutila. Jaká by však byla vaše odpověď, kdybych se zeptal, jestli znáte někoho, kdo je vášnivě zamilovaný do Boha, kdo přímo hoří pro Boha? Když jsem tuto otázku položil jistému pánovi ve středních letech, zamyslel se a řekl: „Věřící, to je většina mých známých. Ale vášnivě zamilovaných do Boha, to snad není nikdo z nich.“ A možná vaše odpověď by se nesla v podobném smyslu. Je však vůbec možné, aby věřící člověk nebyl zároveň tím, kdo vášnivě miluje Boha? Tato otázka nás musí vést k zamyšlení. O to zvláště, když dnes oslavujeme svatých věrozvěstův Cyrila a Metoděje. Jejich zaujetí pro Boha byla mohutnou jiskrou, která zapálila světlo víry v srdcích našich předků.

Pokud je víra člověka živá, její svědectví se stává jiskrou, která dokáže zapálit oheň víry v bližním. A následuje jakoby řetězová reakce, která se může ukončit pouze u člověka, který vědomě řekne Bohu své „ne“. V našem národě tuto řetězovou reakci zapálili naši slovanští věrozvěstově. Procházela generacemi a dnes je řada na nás, abychom tuto jiskru, která zapaluje víru, předali našim dětem a vnukům.

Není to jednoduchý úkol. Zvlášť když si uvědomujeme složitost současné doby. Jednou z vojenských taktik je kladení min, otrávení studní, boření mostů, jednoduše všeho, co může zdržet a oslabit postup nepřátelského vojska. Vládce tohoto světa postupuje jaksi podobně. Během let totality jsme museli pít z otrávených studní komunistické propagandy a nyní se nám nabízejí stejně otrávené vody konzumního způsobu života. Takto dezorientovaní nedáváme pozor, přestupujeme Boží přikázání, dovolujeme tímto výbuchem hříchu ničit sebe i bližních. Nehledáme řešení pro svůj život v Božím slově a tak boříme mosty, které nás mohly přivést k správným řešením našich potíží. A pak se nemůžeme divit, že naše víra se spíše podobá doutnající ohništi, než mohutnému ohni, který zapaluje vše, s čím přijde do styku.

Duchovní spisovatel F. Suarez říká: „Když se křesťan odřezává od kanálů, kterými proudí zdroje milosti, modlitba a svátosti, zůstává bez pokrmu pro svou duši a umírá následkem smrtelného hříchu, neboť jeho rezervy byly vyčerpány, duchovně zeslábl, a přijde moment, když i lehké pokušení způsobí pád. Ale i když působení zdroje milostí je zahatěné nechutí, nedbalostí, leností, pohodlností, lidským ohledem, vlivům prostředí, shonem a jinými starostmi, pak duchovní život sesychá a člověk živoří, dokud nakonec duchovně umře. A je jen přirozené, že zůstal duchovně neplodný, nepřinesl žádné ovoce.

Co tedy máme dělat, abychom změnili svou slabou doutnající víru na mohutný oheň? Jeden bývalý voják vyprávěl: „Na pochodu za ustupujícím nepřítelem jsme dorazili do města, kde jsme zůstali jeden den. Vojáci hned začali rabovat a cpali si kořist do svých batohů. Jeden takto přišel k výbavě pro nevěstu, další k prádlu… Zazněl však povel k dalšímu pochodu. Vojáci naložili své batohy na ramena a vydali se na pochod. Ale běda! Batohy byly velmi těžké. Za chvíli každý začal vyhazovat, co ukořistil: po celé cestě, kudy vojáci prošli, se v blátě váleli ukořistěné věci: výbava pro nevěstu, prádlo, knihy, ručníky, povlečení na peřiny… Vojáci vyhazovali vše, až jim zůstala základní polní výstroj. Dokud tábořili a odpočívali, tehdy rabovali a shromažďovali. Jakmile se však dali na pochod, zbavili se každé přítěže, kterou nutně nepotřebovali. Pochod za nepřítelem jich nejlépe poučil, co je potřeba a co ne.“ Podobně je to s křesťanem. Dokud se skutečně nevydá na cestu následování Krista, do té doby jen stojí na místě a shromažďuje. Jakmile se však vydá za Kristem, zbavuje se všeho, co je na této cestě přítěží.

Zahoďme tedy všechno to, co nám brání v modlitbě, ve čtení Písma a dobré křesťanské literatury. Vyhoďme ze svého života to, co nám znemožňuje přistupovat ke svátostem. Cenu má pouze to, co vede k Bohu, což vede ke spáse! Toto nás přivede k bdělosti. Budeme schopni rozpoznat nebezpečí dnešní doby a dokážeme se jim vyhnout. A právě toto počínání bude rozduchávat oheň naší víry. A právě toto počínání bude tou jiskrou svědectví, která v tom druhém zapálí stejné zanícení pro Boha. Toto počínání nám umožní předat štafetu víry nové generaci.

Dnes s úctou se díváme na obrovské dílo svatých slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje. Byli to muži vášnivě milující Boha. Napodobujme v svém životě tuto jejich velkou lásku, aby se jejich apoštolské dílo i naším vášnivým milováním Boha, rozšířilo i na následující generace.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky