Titulní stranka Aktuality Slavnost sv. Štěpána, prvomučedníka

Slavnost sv. Štěpána, prvomučedníka

Přidáno: 26. 12. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…388826­059816

1. čtení – Sk 6,8–10;7,54–60

Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! " Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.

Mezizpěv – Žl 31(30),3cd-4.6+8ab.16bc-17,6a

Odp: Do tvých rukou, Hospodine, svěřuji svého ducha.

Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš. Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním, že jsi shlédl na moji bídu.

Vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel! Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností.

Zpěv před evangeliem – Žl 118 (117),26a.27a

Aleluja. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo. Aleluja.

Evangelium – Mt 10,17–22

Ježíš řekl svým apoštolům: „Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagógách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům. Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

Homilie

Drazí přátelé!

Spousta církevních slavností je ozdobena nějakou pěknou myšlenkou. Například na První svaté přijímání je v kostelech napsáno: „Nechte maličké přijít ke mně“. Když jsou primice, bývá napsáno: „Ty jsi kněz navěky“. Na biřmování např. „Sešli svého Ducha, Pane“. Po dobu vánočních svátků se nejčastěji píšou slova andělů: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Co byste řekli tomu, kdybychom si dnes, na svátek sv. Štěpána aspoň v duchu napsali transparent se slovy: „Pozor Vánoce! Životu nebezpečné!?“ Možná řeknete, co je to za nesmyslné heslo. Jak můžou být Vánoce životu nebezpečné? Vždyť jsou to nejkrásnější dny v roce.

Doma máme pohodu. Dostali jsme dárky. Máme co jíst a pít. Měli jsme nebo půjdeme na návštěvu. Všude svítí vánoční stromečky a zní vánoční písně. V kostele je velmi pěkně a vánoční mše byla krásná. V televizi nám všichni politici, kteří nás přes rok bombardují nenávistí, přáli při zapálené svíčce mnoho zdraví a pokoje a dávají si předsevzetí, že i oni už přestanou s nenávistí. Tak co to je za hloupost, že Vánoce jsou životu nebezpečné. Máte pravdu. Když se na Vánoce díváme z pohledu našich pěti smyslů, tak bychom skoro spíše mohli napsat: „Zůstaň chvíle, jak jsi krásná“. Když se ale na Vánoce díváme z pohledu víry nebo z pohledu života našeho dnešního světce, tak jsou Vánoce opravdu životu nebezpečné. Vždyť kdyby se Ježíš nebyl narodil, tak by sv. Štěpán dnes před námi nestál jako hrdina a mučedník, jako vzor nového života.

O co tedy v podstatě jde? V životě často říkáme: to je můj život, to jsou moje záležitosti, to jsou moje práva, to je moje věc, můj názor, moje řeč. Za těmito všeobecnými pojmy však často stojí smutný obsah: Nenávist, podlost, pýcha, faleš, závist, nevěra, pohodlnost, kariérismus. A to je ten náš život, který si tak chráníme a velmi milujeme a dokonce jsme naň hrdí. A takovýto život je na Vánoce vystaven nebezpečí smrti. Neboť Ježíš se proto narodil, aby nám dal jiný, nový a krásnější život. Život, který přijal i sv. Štěpán. Stalo se to tehdy, když jako dospělý mladý muž přijal svátost křtu. Přijal nejen svátost, ale celé Ježíšovo učení. Byl rozhodnut celým svým životem sloužit Ježíši. Proto jeho život zazářil ideálem křesťanské dokonalosti. Vydával svědectví myšlenkami, slovy, skutky a celou svou osobností. Kdo ho viděl, musel přiznat, že to je věrný učedník Ježíše z Nazareta.

Mimořádným způsobem se u něj projevovala i láska k druhým lidem. Proto se nemůžeme divit, že si toho všimli i apoštolové. Když vznikla potřeba posluhování u stolů, byl Štěpán první, koho zvolili. Stal se tak prvním jáhnem v Církvi. Mohl tak podávat ještě větší svědectví novému životu. Dělal to nejen příkladem služby v každodenním životě, ale i hlásáním evangelia. Svým blízkým vysvětloval proroctví Starého zákona, která se naplnila v osobě Ježíše. Přesvědčoval je, že ten ukřižovaný Ježíš je pravým Mesiášem, kterého očekával každý zbožný Izraelita. Jeho Mistr však od něj čekal ještě jiné svědectví.

Svědectví nejkrásnější, ale také nejtěžší mučednickou smrt. Štěpán se rozhodl přijmout i toto svědectví. A právě ve chvíli, kdy na něj hází kamení, aby jej zabili, zazářily všechny jeho ctnosti v plném světle. Má před očima Ježíše na kříži a touží jej napodobit i v tomto. Vidí otevřené nebe a těší se na setkání s ním. Proto se modlí za své mučitele, proto jim odpouští a prosí Ježíše, aby udělal to samé. A my všichni víme, že takovým prvním viditelným plodem jeho svědectví bylo obrácení jednoho z jeho mučitelů, Šavla. On právě tak pochoval v sobě starý život a přijal nový život, Ježíšův život, i nové jméno Pavel.

Už chápeme, pro jaký život jsou Vánoce nebezpečné? Jsou nebezpečné pro takový život, ve kterém není nic z života Ježíše a jeho svědků. Jestliže mají v těchto dnech radost naše smysly, tak po Vánocích by měli mít radost i naše srdce, rozum a víra. Srdce proto, že jsme se rozhodli dát mu novou kvalitu života, že jsme z něho vykořenili všechno zlé a zasadili semena nových ctností a chceme, aby v nás postupně zakořenili a přinášely úrodu. Rozum se těší proto, neboť jeho schopnost bude konečně využita.

Už nebude muset pracovat jen na desetinový výkon jako tomu bylo předtím, když byl jen ve službách našich smyslů. Bude naplněn službou lásky a víry a bude nám pomáhat, abychom stále objevovali krásy nového života. A víra se bude těšit proto, neboť bude úplně zakotvena v Bohu, jako v prameni nového života, který nám dává Ježíš a udržuje Duch Svatý. Srdce, rozum a víra nám budou stále pomáhat, abychom o tom, co žijeme a věříme, dokázali vydávat svědectví i v těch největších obtížích. Jestliže jsme tedy správně pochopili myšlenku: „Pozor Vánoce! Životu nebezpečné!“, můžeme si ji nahradit novou: „Pozor Vánoce! Šance pro nový život!“

Požehnané a milostiplné svátky Kristova narození vám všem přeji. Ať vás Kristova přítomnost provází i v novém roce 2021. Myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky