Titulní stranka Aktuality Slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa

Slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa

Přidáno: 28. 9. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…828896­421925

1. čtení – Mdr 6,9–21 1. čtení – Mdr 6,9–21

Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Mezizpěv – 1 Kron 29,11abc.11d-12a.12bcd Odp.: 12b

Ty, Hospodine, vládneš nade vším.

Tvá je, Hospodine, velikost a moc, nádhera, lesk i vznešenost, neboť tobě patří všechno na nebi i na zemi.

Tobě, Hospodine, přísluší kralovat, ty jsi svrchovaně povýšený nade vším, od tebe je bohatství a velebnost.

Ty vládneš nade vším, v tvé ruce je síla a moc, z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.

2. čtení – 1 Petr 1,3–6; 2,21b-24

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má uká-zat nyní poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. ‘On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.’ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

Zpěv před evangeliem – Mt 5,6

Aleluja. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Aleluja.

Evangelium – Mt 16,24–27

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život za-chránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými an-děly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

Homilie

Drazí přátelé!

Svatý Václav je zajímavý a jeho den má své kouzlo. V čem toto kouzlo spočívá? V každé době byli panovníci sledovaní a ohřát se v teple jejich přítomnosti znamenalo a znamená pro každého a vždycky příjemné vytržení z každodenní všednosti a uvědomění si vlastní hodnoty. To platilo stejně v době svatého Václava, jako to platí i dnes. Právě proto, že veřejní činitelé jsou na výsluní, se však stávají středem zpráv, jsou snímáni objektivy kamer a jejich život je podrobován důkladnému každodennímu rozboru. Svatý Václav v tomto pohledu pod mikroskopem uspěl – právě proto je svatý. Životy panovníků budou vždycky zajímavé a životopisy svatých křesťanských panovníků jsou o to zajímavější, že můžeme při jejich četbě srovnávat s realitou každodenního života. Není to jen případ svatého Václava.

Neméně sympatičtí jsou další i svatí králové, knížata a jiné vysoce postavené osobnosti, jako například svatý Štěpán Uherský, svatá Alžběta Durynská, svatá Ludmila či svatý Tomáš More. Na nich obdivujeme aktuálnost jejich poselství života i do dnešních dnů. Rovněž doba, v níž svatý Václav žil, má pro nás své kouzlo. Byla to doba středověku, doba největší symbiózy života církve a společnosti.

„Bez jakýchkoli předsudků se obraťme zpátky do historie: nejplodnější období dějin, která v nich zanechala hluboké stopy, se vztahují k okamžikům, kdy církev a stát postupovaly společně, každý sice po své vlastní cestě, ale v duchu činné spolupráce.“ Při pohledu na uplynulých více než tisíc let české historie, která je historií křesťanského státu, jsem stále více přesvědčen, že osoba svatého Václava je a má být svorníkem našeho národního usmíření. Svatý Václav má být svorníkem smíření nejen ve smyslu národnostním. Má jím být i z jiného pohledu, z pohledu věřící (katolíci) versus nevěřící. I tady je oboustranná propast, založená na iracionálních předsudcích. Myslím si, že bychom měli věnovat svatému Václavu mnohem větší pozornost. Jak celý národ, tak také my, katolíci, potřebujeme obnovu. My katolíci jsme promarnili velkou šanci. Opojeni nově nabytou svobodou jsme se záhy vnitřně vzdali impozantního projektu duchovní obnovy národa, ohlášeného kardinálem Tomáškem blahé paměti, totiž Desetiletí duchovní obnovy. – Jako ve škole bychom si měli říci: „Neprospěli jsme, je tedy nutno opakovat.“ A jsem přesvědčen, že právě osoba svatého Václava by mohla a měla být ikonou takovéto duchovní obnovy, kterou jako národ i jako česká církev potřebujeme.

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli slova z Knihy moudrosti: „Počátkem moudrosti je zcela upřímná touha poučit se.“ Obávám se, že se těmito slovy příliš neřídíme. Je to přitom tak jednoduchý recept. Touha poučit se znamená, že ještě nejsem nejchytřejší. V této touze je zárodek pokory, která je hlavním motorem našeho rozvoje, stejně tak jako pýcha a pošetilost pramenící z přesvědčení, že už všechno víme a umíme, je jeho bohužel velmi účinnou brzdou. Touha poučit se platí všude. V duchovním životě, stejně jako v životě společenském. Tato touha vede k onomu smíření, které tolik jako národ potřebujeme. Ona totiž boří bariéry a barikády předsudků. Touha poučit se totiž znamená, že jsem ochoten přistoupit na vidění věcí, jak se jeví mému bližnímu nebo že jsem alespoň schopen chápat a přijímat, že vidí skutečnost jinak než já.

Touha poučit se vede k ochotě bližnímu naslouchat stejně tak, jako naslouchat Bohu. Vystoupení z ulity vlastní vševědoucnosti, která často s Božím pohledem na věc nemá mnoho společného, není zrazením našich křesťanských pozic, ale naopak jejich potvrzením a posílením. Dovolil bych si tedy poznamenat a doplnit svatopisce, že touha poučit se je nejen počátkem moudrosti, ale také počátkem usmíření a pokoje, který náš národ tolik potřebuje. Až tyto hodnoty vedou k opravdové prosperitě. O to se koneckonců modlíme i ve snad vůbec nejstarší písni, kterou máme – Hospodine, pomiluj ny. Zpíváme tam: „Daj nám vsjem Hospodine žizň i mir v naší zemli.“ Nebo v češtině: „Dej nám všem, Hospodine, hojnost, pokoj v naší zemi.“

Na závěr bych ještě rád apeloval na moudrost, a to právě v kontextu dnešního prvního čtení, při příležitosti nadcházejících voleb. Možná mnozí máme úmysl k volbám vůbec nejít. To by bylo jednoznačně špatně. Když se rozhodujeme, komu dát svůj hlas, jsme často znechuceni nejrůznějšími skandály a nakonec se necháme nachytat a zvolíme tu skupinu, která jich má nejméně. To však nemůže být jediný motiv. Právě moudrost na základě zkušenosti nám velí být opatrní.

Informace, které se k nám dostanou, jsou bohužel často jen virtuální realitou, vytvořenou sdělovacími prostředky. Není problém chování jakéhokoli člověka zpochybnit, postavit jej do světla, které z něj udělá téměř zločince, aby se později skutečná pravda přešla mlčením. Stejný úděl kdysi potkal i svatého Václava, když byla jeho snaha udržet mír a prosperitu pomocí křesťanských prostředků nazývána zbabělostí nebo dokonce zrazením vlastního národa, což ho stálo nakonec i život. Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím! Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě! Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi! Dnes, v době, ve které žijeme…

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky