Titulní stranka Aktuality SLAVNOST VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA

SLAVNOST VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA

Přidáno: 25. 10. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…997308­432120

1. čtení – 1 Král 8,22–23.27–30

Šalomoun se postavil před Hospodinův oltář v přítomnosti celého shromáždění Izraele, roztáhl své dlaně k nebi a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha nahoře na nebi ani dole na zemi podobného tobě. Zachováváš smlouvu a přízeň svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem. Což vskutku může Bůh bydlet na zemi? Hle, nebe a nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, tím méně tento dům, který jsem zbudoval. Obrať se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě, Hospodine, můj Bože, a vyslyš jeho volání a modlitbu, kterou tvůj služebník dnes k tobě vznáší! Tvé oči ať jsou upřené na tento dům v noci i ve dne, na místo, o němž jsi řekl: ‚Zde bude mé jméno!‘ Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj služebník modlí na tomto místě! Vyslyš prosbu svého služebníka i svého izraelského lidu, kdykoli se budou modlit na tomto místě! Vyslyš na místě, kde trůníš, v nebi, vyslyš a odpusť!“

Mezizpěv – Žl 84 (83), 3.4.5+10.11 Odp.: 2

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!

Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.

I vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože!

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit. Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného!

Věru, lepší je den v tvých nádvořích než jinde tisíc: raději budu stát na prahu domu svého Boha než přebývat ve stanech bezbožníka.

2. čtení – 1 Kor 3,9c-11.16–17

Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen – a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

Zpěv před evangeliem – Mt 7,8

Aleluja. Vyvolil jsem tento dům a posvětil, praví Pán, aby tam bylo mé jméno navěky. Aleluja.

Evangelium – Mt 16,13–19

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“

Homilie

Drazí přátelé!

Jistý příběh vypráví o tom, jak v jedné vesnici právě dokončili stavbu nového kostela. Na lidi, kteří se sjeli z celého okolí na jeho svěcení, udělala nádherná dřevěná svatyně obrovský dojem. Všechno bylo dotaženo do posledního detailu. Lidé obdivovali lehkost konstrukce, krásné vitráže, obrazy a vyšívané ubrusy. Mezitím na střeše jeden malý laciný hřebík, přidržující jeden z šindelů, hořce plakal. Proč si mne nikdo nevšímá? Proč všichni obdivují jenom okna, barvy, ubrusy? V zoufalství si pomyslel: „Když tedy nic neznamenám, nikomu nebudu chybět, pokud odejdu.“ Vyskočil tedy ze střechy a spadl na zem.

V noci přišla bouřka. Stalo se to, co se dalo předpokládat. Šindel, který už nic nedrželo, se uvolnil a utrhl. Ve střeše po něm zbyla jen díra. Dešťová voda zalila ubrusy, koberce, liturgické knihy… A co hřebík? Jednoduše se utopil v blátě. Tam nejen že jej nikdo neviděl, ale brzy jej sežrala nemilosrdná rez. Kdyby zůstal sedět na střeše a vykonával svou funkci, nejen že by zachránil kostel před zatopením, ale sám by na tom nejvíce vydělal. Sešli jsme se dnes v tomto kostele, abychom oslavili výročí jeho posvěcení. Uvědomujeme si jeho krásu, tak jako Šalamoun, který děkoval Bohu, že mu může zasvětit budovu, kterou nechal sám postavit. Šalamoun se však pokorně modlí k Bohu, protože si uvědomuje, že nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval.(1 Krl 8,27) Ví, že opravdovým místem, kde „bydlí“ Bůh, je nebe, a proto prosí, aby svatyně, jejíž přepych je obdivován, byla místem, kde Bůh naslouchá prosbám, které zde pronáší prostý lid.

Ježíš v dnešním evangeliu také mluví o budování svatyně. Nejedná se však o svatyni z kamene a dřeva ozdobenou zlatem a drahými tkaninami. Kristus předpovídá Petrovi: A já ti pravím, že ty jsi Petr (čili skála); a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.(Mt 16,19) To je svatyně, ve které chce přebývat Bůh. Kristus vystavěl svou Církev, společenství lidí, kteří v Něj věří, na víře a lásce Petra. My, věřící v Krista, tvoříme Jeho svatyni, Jeho Církev. Dnes, ve výročí vysvěcení kostela, se musíme zamyslet nejen nad krásou této zděné nebo dřevěné svatyně, ale především nad krásou té živé svatyně, kterou tvoříme my sami, svatyně farního společenství, svatyně církve v Česku, svatyně všeobecné církve. Každý z nás v ní zaujímá své nenahraditelné místo. Každý je důležitý. Možná se někdo cítí stranou zájmu, nedůležitý, jako ten malý hřebík ve střeše, ale možná právě díky jeho věrnosti se dovnitř nedostane déšť výsměchu těch, kteří by chtěli víru zesměšnit a spláchnout. Dokud budeme setrvávat na svém místě a věrně plnit své povinnosti – povinnosti manžela, manželky, rodiče, dítěte, žáka, pracovníka – dokud budeme setrvávat na svém, možná nepříliš exponovaném, ale důležitém místě, budeme chránit jiné a sami sebe proti ďáblovu pokušení.

O tom mluví také svatý Pavel, když nás v Listu Korinťanům nazývá Boží polem a Boží stavbou.(1 Kor 3,9) „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“(1 Kor 3,16) psal Apoštol národů. Takto také viděl svou péči o církev – jako práci nad tím, aby se co nejvíce lidí stalo živými, krásnými, drahocennými kameny tvořícími Boží svatyni, vybudovanou na jediném trvalém základu – víře v Ježíše Krista. Kostel není jen dům z kamene a zlata, kostel živý a opravdový je společenství srdcí, zpíváme v jedné z náboženských písní. Dnes, kdy opět slavíme výročí svěcení tohoto kostela, zeptejme se sami sebe, jak dbáme o tu svatyni, kterou tvoříme my sami.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky