Titulní stranka Aktuality Svátek Svaté Rodiny

Svátek Svaté Rodiny

Přidáno: 28. 12. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…395557­268092

1. čtení – Gn 15,1–6; 21,1–3

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“ Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“ Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“ (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

Mezizpěv – Žl 105,1–2.3–4.5–6.8–9

Odp: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu.

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech!

Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte stále jeho tvář!

Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného!

Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi.

2. čtení – Žid 11,8.11–12.17–19

(Bratři!) Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh) zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také (Izáka) dostal nazpátek i jako předobraz.

Zpěv před evangeliem – Žid 1,1–2

Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.

Evangelium – Lk 2,22–40

Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Homilie

Drazí přátelé!

Vánoční radost vrcholí pohledem na symbol Vánoc – Jesličky. Vidíme tam spolu Svatou rodinu – Ježíše, Marii a Josefa. Když říkáme, že rodina je základní buňkou společnosti, tak v první řadě to platí o této rodině. Opravdovou radostí každé rodiny je narozený Ježíš. On vnáší svým radostným poselstvím pro každou rodinu základní pravdu jejího vnitřního života. Jaká je to pravda? Je vyjádřena slovy Písma, které jsme právě slyšeli: Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. Písmo nás často vybízí, abychom byli rozumní a moudří, a abychom vše konaly pod vlivem Boží milosti. Pokud se o to snažíme, náš život směřuje k Bohu, pokud ne, tak se od něj odklání. Člověk, který neuvažuje, podobá se trávě, kterou vítr naklání kam chce a jeho život je podřízený choutkám, které ho ovládají a dělají s ním, co chtějí. Rozumný člověk však už předem zná svůj cíl a své jednání nasměruje k tomu, aby ho dosáhl. Proto máme svůj čas na této zemi využít k tomu, abychom splňovaly požadavky k dosažení cíle, kterým je nebeské království. Každý z nás však k cíli směřuje svou cestou ať už ve stavu svobodném, zasvěceném Bohu nebo v manželství. Každá z těchto cest má své problémy a obtíže, ale s Boží pomocí její absolvování je možné, i když ne vždy radostně. Výsledek tohoto putování však stojí za to. Krásně to vyjádřil apoštol Pavel: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevystoupilo, co Bůh připravil těm, který ho milují.“ Jednu z těchto cest ukazuje Svatá rodina a jmenuje se: Život ve vzájemné lásce, jednotě a porozumění. Je to cesta, která již v tomto životě nás přivádí ke spojení s Bohem a vyvrcholí ve věčné odměně, ve vlastnění Boha. Jenže v životě se setkáváme i s pravým opakem. Jsou rodiny, které žijí bez Boha, bez dodržování základních lidských práv, svobody a vůbec všeho, co rodina by měla splňovat. Podívejte, jakou zkušenost s tímto vážným problémem měla Angela z Velké Británie. Říká: Před třemi lety se naše manželství dostalo do potíží. Všichni nás znali jako šťastný manželský pár. Takto jsme se jevily na veřejnosti. Ale v soukromí jsme nedokázali spolu komunikovat. Problém nebyl ani v alkoholu, ani v nedostatku peněz. Neměli jsme si prostě o čem povídat. Velmi mě to trápilo. Často jsem tento problém vzpomínala manželovi. Ale on reagoval stále stejně: Nech mě na pokoji. Stále totéž. Jsi jako zkažený gramofon. Mluvila jsem o tomto problému s přítelkyní, která mi poradila: Zkus ho milovat vždy jako první a nic za to nečekej. Já jsem jí oponovala: Ale to se přece takto nedá. I on musí chtít. Přítelkyně řekla: Ani to nezkusíš? Zkusila jsem. Hned budoucí ráno jsem se pevně rozhodla, že náš problém už před manželem nikdy nevzpomenu a zároveň jsem uvažovala, kde a jak mohu náš vztah doplnit láskou. Začala jsem u jídla. Předtím jsem vařila, aniž jsem se ho zeptala, na co má chuť. Teď jsem se ho ptala a podle možností jsem se snažila uvařit požadované jídlo. Reagovala jsem na každou manželovu připomínku. Pokoušela jsem se vžít do jeho pracovních problémů, přestože mě velmi nezajímali. Fungovalo to! Naše manželství se neuzdravilo přes noc. Ale časem jsme měli stále více a více témat na rozhovor. Náš společný život se stal krásnějším. Dokonce je nyní hezčí, než byl v prvních týdnech našeho manželství.

Cítíte, jak vzájemná, darující se láska, může vyřešit nejeden problém rodiny? Využijme toto východisko z krize manželství i rodin, které nám nabízí naplňování Kristova přikázání. Uzdravíme tím ohniska chorob rodiny, které nám nejvíce znepříjemňují život a zároveň se staneme příkladem pro ty, kteří to od nás, křesťanů, právem očekávají. Ať i v našich rodinách platí poslední věta dnešního evangelia: Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. Místo slova dítě si každý může dosadit své vlastní jméno a usilovat o to, aby z jeho strany vždy byla snaha o pokoj a pohodu v rodině.

Požehnané a milostiplné svátky Kristova narození vám všem přeji. Ať vás Kristova přítomnost provází i v novém roce 2021. Myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky