Titulní stranka Aktuality Třetí neděle adventní

Třetí neděle adventní

Přidáno: 13. 12. 2020

Video: https://www.fa­cebook.com/…305017­044643

1. čtení – Iz 61,1–2a.10–11

Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Mezizpěv – Lk 1,46–48a.48b-50.53–54

Odp: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.

2. čtení – 1 Sol 5,16–24

(Bratři!) Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte (oheň) Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

Zpěv před evangeliem – srov. Iz 61,1

Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

Evangelium – Jan 1,6–8.19–28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsI?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

Homilie

Drazí přátelé!

Dnešní doba nepotřebuje učitele, ale svědky. A učitele potřebuje jen tehdy, jestliže jsou zároveň svědky. Tato myšlenka papeže v blahé paměti svatého Pavla VI. je dnes dobře známá. Slovo svědek a nutnost vydávat svědectví je už tak často vzpomínaná věta v různých kázáních, že se stalo – nebojme se to říct – frází. Všichni se shodneme na tom, že svědectví je důležité. Je však potřeba udělat další krok a tím je otázka: kdo je to vlastně svědek. Odpověď na tuto otázku nám poskytuje Boží slovo: Svědek je ten, který dokáže mluvit sám o sobě. A umí o sobě mluvit pravdivě.

Jan přišel jako svědek vydat svědectví o světle. On sám nebyl světlo, přišel pouze vydat svědectví o světle. A toto je Janovo svědectví: když se ho Židé ptali „Kdo jsi?“, on jim odpověděl a nic nezapřel… Je zajímavé, že se ho neptali například: jakou filosofii hlásáš? Nebo: jaké nové myšlenky přinášíš? Ale ptali se ho: kdo jsi? Co říkáš sám o sobě? Janovo svědectví tedy spočívalo v tom, že mluvil sám o sobě a o tom, který přijde po něm. Je velmi důležité uvědomit si tuto pravdu zvlášť v dnešní době, kdy už i slovo svědek se používá všude, aniž bychom si uvědomili, co vlastně znamená. Náš omyl spočívá často v tom, že považujeme za svědka toho, kdo umí o Kristu pěkně mluvit, kdo o něm přečetl mnoho teologických knih, kdo zná všechny teologické teorie a hypotézy od těch možných až po ty úplně absurdní. Zná je a mluví o nich často jen proto, aby se skrýval v jejich houštinách jako Adam před Bohem v rajské zahradě. Zná je a mluví o Bohu jenom proto, aby se s ním nemusel setkat. Ale to není svědek. Ani lidi to nezajímá. Oni se ptají: Kdo jsi? Co říkáš sám o sobě? A hlavně: co říkáš o svém vztahu s Kristem? Co Kristus znamená pro tebe osobně? Co jsi s ním zažil? Nemluv o tom, co jsi o něm četl nebo slyšel. Řekni nám, co jsi slyšel od Něj… Tady začíná svědectví, u kterého jde člověk na trh s vlastní kůží.

Těžko najít krásnější obraz pro vyjádření toho, kdo je svědek, než co napsal Martin Buber: Můj děda už nemohl chodit, ale uměl nádherně vyprávět. Jednou jsme k němu přišli a požádali ho, ať nám řekne nějaký příběh ze života svého učitele. A tak se pustil do vyprávění o tom, jak se svatý Baalschem modlil. Když se modlil, měl obrovskou radost. Skákal a tancoval, vzpomínal děda. Mluvil a vyprávěl, až se do svého vyprávění tak zabral, že co mluvil, musel zároveň ukazovat. Postavil se na zchromlé nohy a najednou začal skákat a tancovat jako jeho učitel. Tak byl po půl hodině vyprávění úplně zdravý… Svědčit neznamená jenom vyprávět o svém učiteli. Znamená to mluvit o sobě a o svém vztahu k němu, o tom jak mi pomáhá. Dnešní zamyšlení skončíme tak jak jsme dnes začali: Lidé dnes nevěří učitelům, ale svědkům. A učitelům věří, jenom pokud jsou zároveň svědky. A svědkům věří, jenom pokud byli chromí a začali tancovat…

Požehnaný advent vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky