Titulní stranka Život a víra Svatý Norbert - jeden z patronů naší země, zakladatel řádu premonstrátů

Svatý Norbert - jeden z patronů naší země, zakladatel řádu premonstrátů

Katolická církev byla na konci 11. a ve 12. století ve velmi těžké situaci. Ustanovování církevních hodnostářů se dostalo do rukou světských vladařů, místa v církevní službě se tak z velké části stala předmětem obchodu, kněžím se nedostávalo ani řádného vzdělání, nastal hluboký úpadek náboženského života. Náprava začala tzv. gregoriánskou reformou, kterou se snažil uvést do života i svatý Norbert.

Norbert se narodil kolem roku 1082 v Xanten (Německo) v rodině pánů z Gennepu. Dostalo se mu dobrého vzdělání, životopisy uvádějí, že byl navíc krásného vzhledu a příjemného chování. Jako druhý syn svých rodičů byl určen pro duchovní a diplomatickou službu při císařském dvoře, kde žil více světsky než duchovně. Avšak jen do té doby, než zasáhla Boží milost a radikálně změnila směr jeho života. Jak uvádějí nejstarší životopisy z 12. století, byl Norbert jednoho dne při vyjížďce na koni překvapen bouří a sražen bleskem na zem. Přitom slyšel hlas, který mu vyčítal jeho minulost. Norbert pochopil… a celou bytostí nastoupil cestu trvalého obrácení a radikálního následování Krista. Důkladně se připravil na jáhenské a kněžské svěcení, které přijal v prosinci 1115 od kolínského arcibiskupa, a z člověka zvyklého na příjemný život se stal putující kazatel. Roku 1118 rozdává všechen svůj majetek chudým a od papeže Gelasia II. získává oficiální souhlas ke své misi být poslem víry. Postupně se k němu přidávají další následovníci, se kterými se na žádost laonského biskupa Bartoloměje usazuje v Prémontré v severní Francii. Toto místo se tedy stává kolébkou premonstrátského řádu, odtud se téměř okamžitě začíná šířit zeměmi Evropy. Základním pravidlem tohoto řádu byl společný život podle vzoru prvních křesťanů, velká péče o Boží oslavu důstojným slavením Liturgie a Nejsvětější Oběti, oddanost Marii jako své Paní a Královně, přijímání životních těžkostí v kajícím duchu a apoštolské působení hlásáním Božího slova. Norbert ale nezůstává dlouho v Prémontré, nýbrž pokračuje se skupinkou bratří v misijních cestách. Roku 1126 se stává magdeburským arcibiskupem a znovu i významným hodnostářem ve správě římské říše. Přes četné překážky, mimo jiné i opakované snahy připravit ho o život, neochabuje v apoštolské horlivosti a 6. června 1134 vysílen prací pro Boží království v Magdeburku umírá. Ostatky svatého Norberta byly po složitých jednáních s protestanty, kteří získali magdeburskou katedrálu do své správy, převezen roku 1627 přes Doksany do strahovského kláštera v Praze. Tehdy byl svatý Norbert zařazen mezi patrony naší země.

Svatý Norbert je nejčastěji zobrazován jako biskup s monstrancí v ruce. Tohoto atributu se mu dostalo pro jeho velkou úctu ke Kristu přítomnému v Eucharistii, jak dosvědčuje několik eucharistických zázraků v Norbertově přítomnosti i jeho nasazení při potírání bludů v této oblasti. Může nám být přímluvcem, aby i naše víra v Eucharistii a snaha o hluboké slavení Kristovy Oběti rostla.

Protože sám zakusil bídu povrchního života a později sílu Boží milosti, je velkým pomocníkem těch, kteří potřebují obrácení a změnu života, ale nemají k tomu zatím sílu.

Pro své úsilí při obnově života kněží jistě vyprošuje u Božího trůnu současným služebníkům Církve nasazení pro věc Boží. To je úkol i dnes aktuální.

Svatý Norbert byl mužem neohrožené víry – kéž i nám a naší generaci pomůže otevřít se pro dar hluboké víry a život z ní.

V poslední době se svatý Norbert znovu projevuje i jako přímluvce bezdětných manželů a nastávajících ma­tek.

Svatý Norberte, oroduj za nás!

převzato ze: http:// www.klasterpre­monstratekdok­sany.wz.cz/

Hlavní směrnice premonstrátského způsobu života:

A/ eucharistický život, B/ mariánský život, C/ liturgický život, D/ kající život a E/ apoštolský život.

Eucharistický život: Eucharisticky žije ten, kdo chodí často a rád na mši svatou, přistupuje k přijetí Eucharistie, adoruje před svatostánkem, oživuje a prohlubuje víru v skutečnou přítomnost Krista v Nejsvětější Svátosti Oltářní.

Mariánský život: Mariánsky žije ten, kdo rád sám i spolu s ostatními uctívá Pannu Marii a jako ona, je připraven a ochoten sloužit Bohu, Církvi a bližním. V mariánské úctě má podle příkladu sv.Norberta zejména zvláštní místo úcta k Neposkvrněnému Početí Panny Marie.

Liturgický život: Liturgicky žije ten, kdo se připojuje k společné chvále Boha, modlí se za společné úmysly Církve i řádu. Velice důležitá je společná modlitba breviáře.

Kající život: Kajícně žije ten, kdo poslouchá svědomí, které je Božím hlasem, pravidelně zpytuje svoje svědomí, upřímně lituje svých hříchů a přistupuje ke svátosti smíření. Přijímání životních těžkostí v kajícím duchu.

Apoštolský život: Apoštolsky žije ten, kterého život je příkladem pro druhé. Podle svých možností šíří víru slovem i modlitbou a obětí za druhé. Vyjádřením apoštolského ducha může být i apoštolské jednání v nejširším smyslu: skutky lásky pro bližní, pro farnost.

Další položky

RSS | mapa stránek • na začátek stránky