Titulní stranka Aktuality 2. neděle postní

2. neděle postní

Přidáno: 28. 2. 2021

Video: https://www.fa­cebook.com/…840421­909430

1. čtení – Gn 22,1–2.9a.10–13.15–18

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ (Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

Mezizpěv – Žl 116,10+15.16–17.18–19

Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: „Jsem tak sklíčen!“ Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.

Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.

Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme!

2. čtení – Řím 8,31b-34

(Bratři!) Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Zpěv před evangeliem

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

Evangelium – Mk 9,2–10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

Homilie

Drazí přátelé!

Často v životě slyšíme z úst kněží, pedagogů, psychologů a jiných znalců lidského nitra o smyslu různých cílů, které si v životě klademe. Mluví se i o prostředcích, které máme používat, abychom nějakého cíle dosáhli. Určitě jsme už někdy slyšeli, že aby člověk něco v životě dokázal, musí mít motivaci. To znamená: vědět, jaký je vlastně můj cíl. Za vším tím úsilím, které směřuje k nějakému cíli, stojí základní kámen – oběť. Je to ochota zříci se svého pohodlí nebo něčeho příjemného, abychom dosáhli cíle. Slovo oběť je i součástí náboženské terminologie. Patří k podstatě našeho náboženství a naší víry. Její hodnota je zdůrazněna ve všech liturgických čteních dnešní neděle. V prvním čtení jsme slyšeli o Abrahámovi a jeho poslušnosti vůči Bohu obětovat svého syna Izáka. Abrahám postavil oltář a poskládal na něj dřevo. Svázal svého syna Izáka a položil na oltář. Potom vzal nůž, aby ho zabil. Umíme alespoň trochu pochopit, jaká to byla oběť pro tohoto otce? Zabít a spálit jediného syna, veškerou svou naději a budoucnost? A přece byl Abrahám připravený i k takové oběti, kdyby ji požadoval Bůh. Jeho srdce určitě trpělo, ale víra, poslušnost a láska k Bohu byli silnější než bolest srdce.

Druhé čtení nám říká, jak velmi nás Bůh miluje: „On vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všechny“. Když v této postní době doprovázíme Ježíše na křížové cestě, setkáváme se citelně v našich srdcích s velkou láskou Boha k nám. Či v těchto chvílích netrpělo srdce Boha Otce při pohledu na bolesti jeho Syna? Abrahámovu ruku zadržel, aby nezabila Izáka. Svého Syna však nezachránil, neboť jeho smrtí chtěl zachránit nás. Evangelium nám popisuje Ježíšovo proměnění. Třem apoštolům bylo dáno na chvíli nahlédnout do neviditelného království světla a krásy, které vyzařovalo z Ježíšovy tváře. Nejdříve jim Ježíš řekl, že bude muset trpět, zemřít a vstát z mrtvých a potom vejde do slávy, kterou na hoře Tábor viděli. Potvrdil, že chce splnit vůli Otce a obětovat se za nás. Mohl by tedy někdo z nás říci: já jsem křesťan, ale obětovat se nechci? Křesťanství bez obětí není křesťanstvím. Zbožnost bez oběti je jako tělo bez páteře.

Co je tedy podstatou každé naší oběti? Je to naše svobodná vůle, poznání smyslu oběti a lásky k Bohu. Bez našeho svobodného souhlasu by naše oběť neměla hodnotu. Vždyť co by to bylo za oběť, kdybychom k ní byli přinuceni, kdybychom ji nechtěli přinést? Naše vůle buď oběti předchází, anebo následuje po ní. Předchází ji tehdy, když se rozhodneme ji přinést. To jsou situace, třeba když se rozhodneme postarat se o starého člověka, anebo někomu finančně pomůžeme, či se zřekneme vlastního pohodlí nebo něčeho příjemného. Naše vůle následuje po oběti tehdy, když se rozhodneme ji přijmout. To je situace, která je často složitější a někdy k ní vede dlouhá cesta. To je třeba v případě naší těžké nemoci nebo narození nemocného dítěte, smrt milovaného člověka nebo nějaká tragédie. Tehdy trvá déle, než se s tím člověk vypořádá, než překoná etapu smutku, zoufalství a výčitek vůči Bohu a lidem. Sami to možná známe z vlastního života, jak dlouho nám trvalo, než jsme Bohu řekli: Bože, obětuji ti toto trápení. Smysl oběti spočívá v nějaké ztrátě, abychom ještě víc získali.

Korunou oběti je naše láska k Bohu. Znamená to, že Boha nadevše milujeme a svou lásku projevujeme ochotou přinášet oběti. Takto jsme napojení na Golgotu a Ježíšův kříž a věříme, že naše oběti mají účast na Boží lásce a Ježíšově lásce. Stáváme se Božími syny a dcerami, kteří napodobují Ježíše, Beránka Božího. Matka při pohledu na své dospělé děti si nejednou představí všechny oběti, které pro jejich život přinesla a je za ně Bohu vděčná. V nich poznala, v čem spočívá pravá mateřská láska. I my při pohledu na naše oběti, které přinášíme pro naši víru a lásku k Bohu, měli bychom být za ně vděční. V nich jsme poznali hloubku a smysl našeho náboženství.

Požehnané postní období vám všem přeji. Myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky