Titulní stranka Aktuality 4. neděle postní

4. neděle postní

Přidáno: 14. 3. 2021

Video: https://www.fa­cebook.com/…923060­135334

1. čtení – 2 Kron 36,14–16.19–23

Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit – i písemně – po celém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!

Mezizpěv – Žl 137,1–2.3.4–5.6

Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, když jsme vzpomínali na Sión. Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery.

Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se radovali: „Zpívejte nám ze siónských písní!“

Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi? Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, ať mi zchromne pravice!

Ať se mi jazyk přilepí k patru, když na tebe nevzpomenu, když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radostí.

2. čtení – Ef 2,4–10

(Bratři!) Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! (Dostáváte ho) ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

Zpěv před evangeliem – Jan 3,16

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

Evangelium – Jan 3,14–21

Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Homilie

Drazí přátelé!

Den poté, jako učitelka ve škole dětem vysvětlovala význam Velikonočních svátků, přišel otec jednoho děvčátka a žádal, aby v přítomnosti jeho dcery nevyprávěla o křesťanských Velikonočních svátcích. Nepřeje si, aby ji někdo strašil řečmi o mučení a ukřižování a povídkami o dávné lidské zlobě a nenávisti. On totiž učí svou dceru dobru, které je v člověku. Jenže, velikonoční příběh je také o umučení a smrti Ježíše Krista, o lidské zlobě a nenávisti. Ježíš přišel mezi své a vlastní ho nepřijali…

Nikomu neublížil, konal jen dobro, a přesto byl odsouzen a popraven ukřižováním. Kdyby se měl o Velikonocích zdůrazňovat jen tento fakt, nutně by nás to všechny muselo dovést k depresi. My lidé umíme být zlí, bezohlední, zlobě nebrat ohled na nikoho a na nic. K dosažení svých záměrů jsme schopni zabíjet, ba udělat to i jménem Boha. Vzpomeňme si, jak teatrálně trhal Kaifáš své roucho, když Boha a sebe samého „ochraňoval“ před Kristem…

Tak se život a smrt Ježíše Krista – Syna člověka zdviženého na dřevě kříže – stává „úhelným kamenem“ mravnosti a lidskosti, zkouškou citlivosti, upřímnosti a pravdy o životě. Pohled na trpícího Krista totiž není příběhem o jednání těch druhých, ale o našem vlastním chování. Fakt je, že chceme utajit naše špatné skutky, které nemá nikdo vidět ani znát. Ale jen pokud je z tohoto tmavého úkrytu vytáhneme na Boží světlo, můžeme rozpoznat velikost našeho poranění a zahájit léčbu – lítostí. Proto velikonoční příběh o umučení a smrti Ježíše Krista chce být také příběhem o lidské lítosti.

Požehnané postní období vám všem přeji. Myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky