Titulní stranka Eucharistická adorace
Eucharistická adorace
Eucharistická adorace se koná každý první pátek v zimním období od 16:00 do mše svaté a v letním období od 17:00 do mše svaté ve farním kostele Zvěstování Páně ve Vlachovo Březí.[ruda]
Kdo se klaní Ježíši, neklaní se už žádné jiné pozemské moci…
Ochrana proti modlám všeho druhu
Klanět se Bohu, Ježíši Kristu, je ta nejradikálnější a nejplatnější opora proti všem modloslužbám. Pokleknutí před Bohem je vyznání svobody. Kdo se klaní Ježíši, nemůže se totiž už klanět žádné, ať už jakkoli silné, pozemské moci. My křesťané poklekáme v chrámu pouze před Nejsvětější svátostí, protože věříme a poznáváme, že v ní je přítomen jediný pravý Bůh. Skláníme se před Bohem, který se první sklonil k člověku.
Ten, před nímž poklekáme, nás neutiskuje, nýbrž osvobozuje
Adorace prodlužuje slavení a přijímání eucharistie, a duši sytí láskou, pravdou, pokojem a nadějí, protože Ten, před nímž poklekáme, nás nesoudí a neutiskuje, nýbrž osvobozuje a proměňuje. Při adoraci hledíme na proměněnou hostii. Skrze tento pohled nás Ježíš přitahuje k sobě, vtahuje nás do svého tajemství a chce nás skrze ně proměnit.
Původní smysl slova „adorace“
Řecké slovo pro tuto skutečnost zní proskynésis. Znamená gesto podřízení, uznání Boha za naši pravou míru, za normu, kterou jsme se rozhodli přijmout. Být svobodný totiž neznamená „užívat si života“, považovat se za naprosto autonomní, nýbrž řídit se podle měřítek pravdy a dobra, abychom se tak my sami stali pravými a dobrými.
Latinské slovo pro adoraci je ad-oratio: přitisknutí úst k ústům, políbení, objetí, tedy vposledku lásku.
Adorace je oporou v boji proti zlu
Je obtížné být dobrým člověkem, protože existuje záhada zla. Nosíme v sobě dva póly – pól dobra a pól zla – a každý z nich je nadán přitažlivou silou. Jak vzdorovat zlu? Pro mě po celý život byla a stále ještě je oporou adorace, modlitba ve všech svých podobách. V boji proti zlu je adorace absolutním lékem.
Klanění Bohu člověka osvobozuje
Klanění Bohu (´adorace´) člověka osvobozuje od všeho možného otroctví a dává mu odolnost proti modlám tohoto světa (moci, úspěchu, penězům, drogám, konzumu). Klanění očišťuje srdce člověka od svévolnosti. Klanění osvobozuje.
Křesťané bez Krista (papež František)
Křesťan nesmí nikdy zapomenout, že středem jeho života je Ježíš Kristus – zdůraznil papež František v homilii v Domě sv. Marty. Papež hovořil o nezbytnosti přemoci pokušení být „křesťany bez Ježíše“ nebo křesťany „pěstující pobožnosti bez Ježíše“.
Není-li středem Ježíš, stanou se středem různé věci
Papež František soustředil svoji homilii na centrální postavení Ježíše v životě křesťana.
„Ježíš je středem. Ježíš je Pánem, ale přece – dodal – ne vždycky chápeme toto slovo správně, není snadno srozumitelné. Ježíš, není takovým či onakým pánem, nýbrž jediným Pánem. A On je středem, který nás regeneruje a zakládá. Farizejové, o nichž mluví dnešní evangelium (Lk 6,1–5), vyčítali učedníkům, že trhali klasy a jedli je v sobotu. Činili tak středem své religiozity množství různých přikázání. A stejně tak dnes, není-li středem Ježíš, stanou se středem různé věci. Proto se pak setkáváme s mnoha křesťany bez Krista, bez Ježíše:
Víra postavená jen na příkazech a zákazech
Například ti, co je postihla nemoc farizejů. To jsou ti, co vkládají svoji víru, svoji religiozitu do spousty příkazů: »Musím udělat toto, musím tamto a támhleto..« … »Ale proč děláš toto?« – »To se musí!« – »Ale proč?« – »Ach, to nevím, ale má se to dělat.« A Ježíš je kde? Přikázání je platné, přichází-li od Ježíše. Konám to, protože Pán chce, abych to dělal. Ale poněvadž jsem křesťanem bez Krista, dělám to a nevím, proč to mám dělat.
Pobožnosti bez Ježíše
Jsou křesťané, kteří hledají pouze pobožnosti, ale bez Ježíše. Vedou-li tě pobožnosti k Ježíši – řekl papež – je to dobré. Avšak zůstaneš-li u jen nich, tak něco nesedí. Potom existuje ještě další skupina křesťanů bez Krista. Ti hledají výjimečnosti a zvláštnosti a chodí za soukromými zjeveními. Avšak Zjevení se skončilo Novým zákonem a takovíto křesťané – varoval papež – chtějí zjevení jako podívanou, chtějí slyšet novinky. Ale potom si tedy otevři evangelium.
Jak být křesťanem s Kristem?
Podle čeho tedy budu křesťanem s Kristem a nestanu se křesťanem bez Krista? Podle čeho se pozná, že je někdo křesťan s Kristem? Pravidlo je jednoduché. Platí pouze to, co vede k Ježíši, a pouze to, co přichází od Ježíše. Ježíš je středem, Pánem, jak sám praví. Vede tě to k Ježíši? Pokračuj. Přichází-li tento příkaz a tento postoj od Ježíše, pokračuj dál. Avšak nevede-li tě to k Ježíši a nepřichází-li to od Ježíše, pak je to poněkud ošemetné.
Pokud se nedokážeš klanět Ježíši, něco ti chybí
Ale podle čeho se tedy pozná – opakoval papež – že jsem křesťan s Kristem? Znamení je prosté a spočívá v tom, co učinil slepec od narození, který padl před Ježíšem na kolena a klaněl se mu (Jan 9,38). Pokud se nedokážeš klanět Ježíši, něco ti chybí. Nějaké pravidlo, nějaké znamení. To pravidlo praví: jsem dobrý křesťan, jsem na cestě dobrého křesťana, pokud dělám to, co přichází od Ježíše a vede k Ježíši, protože On je středem. Znamením je, zda jsem schopen se klanět, adorovat. Modlitba adorace před Ježíšem.
Kéž nám Pán dá pochopit, že pouze On je Pánem, jediným Pánem. A dá nám také milost velmi Jej milovat, následovat Jej a jít cestou, které nás naučil. Ať se tak stane.“
(Převzato z webu České sekce Radio Vaticana)