![Farnost Vlachovo Březí[logo]](/img/farnost-logo.jpg){kind=logo}
Titulní stranka
Svátosti a svátostiny
Svátosti a svátostiny
Svátosti
Svátosti ustanovil Kristus a je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství.
Sedm svátostí se týká všech úseků a důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání.
Křest
Svátost uvedení do křesťanského života se nazývá křest, podle obřadu, kterým se vykonává: „křtít“ znamená „ponořit“ do vody. Pokřtěný je ponořen do Kristovy smrti a s ním povstává jako „nové stvoření“ (2 Kor 5, 17). Nazývá se také „koupelí znovuzrození a obnovení Duchem Svatým“ (Tit 3,5) a „osvícení“, protože pokřtěný se stává „synem světla“ (Ef 5,8).
Svátost křtu mohou přijat dospělí, kteří se na tento křest připravují skrze katechumenát, který obvykle trvá až 1 rok.
Co dělat, když chci přijmout křest?
Kdo v sobě vnímá touhu být pokřtěn, může vyhledat nejbližšího kněze, se kterým se domluví na dalších podrobnostech.
Svátost křtu mohou přijat také děti, pokud o to rodiče žádají, a chtějí své dítě vychovávat v křesťanské víře. Před křtem rodiče absolvují přípravu na křest dítěte (1–3 hod.).
Chtějí-li rodiče nechat dítě pokřtít, mohou si promluvit s nejbližším knězem.
Dítě může být pokřtěno při mši sv. nebo i mimo ni při zvláštní bohoslužbě.
Kdo je to kmotr?
Kmotr, který je také přítomný při křtu, pomáhá dítěti v křesťanském životě. Kmotr má být proto dobrý věřící, aby tuto úlohu dokázal plnit.
Biřmování
Biřmování (confirmatio – utvrzení) stvrzuje a posilňuje křestní milost. Biřmování se také nazývá pomazáním, protože pomazání je podstatným obřadem této svátosti.
Účinkem biřmování je zvláštní vylití Ducha Svatého, takové, k jakému došlo v den letnic. Toto vylití vtiskuje duši nezrušitelné znamení a působí vzrůstající křestní milost: hlouběji zakořeňuje do Božího synovství; pevněji spojuje s Kristem a jeho církvi; rozmnožuje v duši dary Ducha Svatého; dává zvláštní silu vydávat svědectví křesťanské víře.
Svátost biřmování se uděluje v římskokatolické církvi v době dospívání. Na tuto svátost, kterou obvykle uděluje biskup, se biřmovanec delší dobu připravuje (až 1 rok).
O přijetí biřmování je možné požádat nejbližšího kněze.
Eucharistie
Eucharistie je oběť těla a krve Pána Ježíše, kterou ustanovil, aby pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a své církvi tak zanechal památku na svou smrt a své zmrtvýchvstání. Je znamením jednoty, poutem lásky a velikonoční hostinou, v niž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka věčného života.
Slavení eucharistie se člení na dvě velké části, které tvoří jediný bohoslužebný úkon: bohoslužbu slova, která zahrnuje hlásání a přijímání Božího slova, a eucharistickou bohoslužbu, která se skládá z přinášení chleba a vína, z eucharistické modlitby (anafory) se slovy proměňování a z přijímání.
Předpokladem pro přijetí svatého přijímání je plné společenství s katolickou církví a stav milosti, to znamená, že přijímající si není vědom smrtelného hříchu. Kdo si je vědom, že se dopustil těžkého hříchu, (například manželství neuzavřené před církví). musí přijmout svátost pokání, dříve než přistoupí k přijímání. Důležitý je také duch usebranosti a modlitby, zachování postu předepsaného církvi a tělesný postoj (chování, oděv) vyjadřující úctu ke Kristu.
Svátost eucharistie lze obvykle přijmout při účasti na mši svaté.
Svátost pokání
Tato svátost se nazývá pokání, smíření, odpuštění, vyznání (zpověď) nebo obrácení.
Podstatné prvky svátosti pokání jsou dva: úkony člověka, který se obrací vlivem Ducha Svatého, a rozhřešení udílené knězem, který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění. Úkony kajícníka jsou: pečlivé zpytování svědomí; lítost (kajícnost), jež je dokonalá, vychází-li z lásky k Bohu, a nedokonalá, má-li základ v jiných důvodech, spojená s předsevzetím už nehřešit; vyznání, v němž kajícník vyznává před knězem hříchy; zadostiučinění, to je vykonání určitých úkonů pokání, které zpovědník kajícníkovi ukládá, aby napravil škodu způsobenou hříchem.
Svátost pokání mohou přijat všichni pokřtění po dosažení věku užívání rozumu, kteří nežijí v trvalém stavu těžkého hříchu (například manželství neuzavřené před církví). Svátost se uděluje 30 minut přede mší svatou. Celoživotní zpověď (před důležitým životním krokem, při vážné nemoci nebo nebezpečí smrti) je vhodné domluvit s knězem dopředu.
Svátost pomazaní nemocných
Církev dostala za úkol od Pána uzdravovat nemocné a snaží se ho uskutečňovat jak péči, kterou poskytuje nemocným, tak přímluvnou modlitbou, kterou ji doprovází. Především však má zvláštní svátost ve prospěch nemocných, ustanovenou samotným Kristem a dosvědčenou svatým Jakubem: „Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně“ (Jak 5, 14 – 15).
Kdy mohu přijmout pomazání nemocných a jak to probíhá?
Svátost nemocných přijímá člověk, který je ve vážném zdravotním stavu nebo je vysokého věku. Svátost nemocných může člověk přijmout i vícekrát, proto má smysl o ni žádat i v mladém věku, například před závažnou operací. Mnozí křesťané v této situaci žádají také o svátost smíření.
Hlavní část obřadu je modlitba spojená s pomazáním čela a rukou nemocného posvátným olejem.
Svátost manželství
Manželské spojení muže a ženy, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, je svou přirozeností zaměřeno na společenství a dobro manželů a plození a výchovu dětí. Podle prvotního Božího plánu je manželství spojení nerozlučitelné, jak potvrzuje Ježíš Kristus: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mk 10, 9).
Svátost manželství vytváří mezi manželi trvalé a výlučné pouto. Sám Bůh zpečeťuje souhlas manželů. Proto uzavřené a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Kromě toho svátost manželství uděluje manželům milost nezbytnou k dosažení svátosti manželským životem a odpovědným přijímáním dětí a jejich výchovou.
Snoubenci se na přijetí svátosti manželství připravují obvykle 3 – 6 měsíců.
Kdo může mít svatbu v kostele?
V kostele se mohou brát partneři, z nichž je alespoň jeden pokřtěný, a kterým nebrání v uzavření sňatku předchozí závazky (např. předchozí svatba v kostele).
Do manželství také musí oba snoubenci vstoupit svobodně, tedy bez nátlaku.
Křesťané nemilují jinak než ostatní lidé, zato se jim dostává větší pomoci. (Neznámý autor)
Co je potřeba udělat?
Nejlepší je popovídat si s místním farářem, se kterým se domluvíte na dalších podrobnostech. Doporučujeme jej navštívit s dostatečným předstihem, protože součástí manželství je také příprava. Ta může trvat různě dlouho a probíhá formou setkání vedená např. knězem nebo manželským párem z farnosti.
Snoubenci také zajdou na matriku s občanskými průkazy a rodnými listy, kde ohlásí svatbu v kostele.
Svátost kněžství
Skrze svátost kněžství pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil apoštolům.
Svátost kněžství může přijmout pouze pokřtěný muž: církev se cítí vázána touto volbou, kterou učinil sám Pán. Nikdo nemůže přijetí této svátosti vyžadovat, rozhodnutí o tom, zda je kandidát způsobily pro tuto službu, přísluší církevní autoritě.
Svátostiny
Svátostiny jsou znamení ustanovená církvi, která posvěcují různé životní situace. Tvoří modlitbu a znamení kříže a jinými znameními.
Exorcismus
Exorcismus se koná, když církev s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby některá osoba nebo předmět byly chráněny proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby. Jednoduchý exorcismus se provádí při křestním obřadu. Slavný exorcismus, nazývaný velký exorcismus, může provádět pouze kněz pověřený biskupem.
Křesťanský pohřeb
Smysl smrti křesťana se ukazuje ve světle smrti a zmrtvýchvstání Krista, naší jediné naděje; křesťan, který umírá v Ježíši Kristu, se odebírá „do domova k Pánu“ (2 Kor 5, 8).
Smrt a ztráta někoho blízkého je bolestnou událostí. Při křesťanském pohřbu svěřujeme zesnulého do Božího milosrdenství a modlíme se za něj v naději, že i bude moci věčně žít s Bohem. Pohřeb má také nenahraditelný význam pro pozůstalé, kterým dává možnost se se svým drahým rozloučit. Potřebujeme si znovu uvědomit, kým pro nás zemřelý byl a kým zůstává, co jsme si vzájemně dali a co si dlužíme. Mnohé si můžeme ještě „vyříkat“, poprosit o odpuštění, poděkovat. Při pohřbu se také navzájem podpíráme, abychom mohli únosně prožít novou situaci.
Bože, s důvěrou svěřujeme našeho bratra do tvých rukou. Tvá láska ho provázela po celý život: Věříme, že ho také teď vysvobodíš ode všeho zlého a dáš mu svůj věčný mír. A v této víře prosíme, abys ho uvedl do svého království. Vždyť co minulo, bylo časné a nebude pláč ani nářek ani bolest, ale jen pokoj a radost, skrze Tvého Syna v Duchu svatém na věky věků. Amen. (z pohřebních obřadů)
Jak domluvit církevní pohřeb?
Kontaktujte místního faráře, se kterým si domluvíte datum pohřbu. Je důležité, aby toto datum bylo stanoveno nejprve s knězem a teprve až potom s pohřební službou. Jinak by se totiž mohlo stát, že kněz bude mít na tento termín naplánovanou jinou službu nebo nějakou akci v kostele.
Jak probíhá církevní pohřeb?
První variantou je pohřeb při mši svaté. Základem je čtení z Božího Slova, slavení eucharistie a modlitby za zemřelého. Pohřební mše sv. trvá zhruba hodinu. Obřad může být zakončen uložením těla zesnulého do země nebo odvozem ke kremaci.
Pohřeb je také možné slavit mimo mši svatou. V tom případě se neslaví eucharistie.
Pokud má zesnulý civilní pohřeb, je možné také za něj nechat sloužit zádušní mši sv. K jejímu domluvení stačí kontaktovat nejbližšího kněze.
Stejně tak je možné pozvat kněze na poslední rozloučení do obřadní síně.
Svátostiny (požehnání osob či předmětů), exorcismus nebo křesťanský pohřeb se vysluhují na požádání věřících.