Titulní stranka Aktuality

Aktuality

18. neděle v mezidobí

Přidáno: 2. 8. 2020

1. čtení – Iz 55,1–3

Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte,pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě, a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi.“

Mezizpěv – Žl 1458–9.15–16.17–18

Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.

Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízký je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. čtení – Řím 8,35.37–39

Bratři! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Zpěv před evangeliem – Mt 4,4b

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

Evangelium – Mt 14,13–21

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Homilie

Drazí přátelé!

Na světě je velké množství rozličných druhů potravin. Někdo zjistil, že kdyby člověk každý den snědl i deset nových druhů, tak asi až za 50 let by se mu podařilo ochutnat z každého druhu. Někdy se ptáme: je to nutné? Je potřebné toto „potravinové náboženství“, kdy velká část světa hladoví? Jaké jsou vlastně hranice mezi normálním, potřebným a přehnaným a zbytečným? Že měl Ježíš pochopení pro přirozené lidské potřeby, dokazuje i dnešní evangelium a rozmnožení chlebů a ryb.

Po několikahodinovém kázání Ježíš nasytil srdce a duše posluchačů. Ale rozhodl se, že nasytí i jejich těla. Zázrak rozmnožení jednoznačně signalizuje, že člověk musí uspokojit obě dvě složky své bytosti, aby byl spokojený a mohl se rozvíjet. Nestačí jen hlásání Božího slova, ačkoli to je na prvním místě, ale důsledek hlásání musí být nasycení hladových. V tomto zázraku, který měl potom pokračování ve Večeřadle, kdy mezi námi zůstal Kristus přítomný v podobě chleba, jsou naznačené linie postupování církve, jako i osobní spirituality. Na celém světě má společenství věřících dbát o to, aby se všude hlásalo Boží slovo, aby věřící mohli přijímat Eucharistii, a aby lidé měli svůj každodenní chléb. Pokud by věřící tento rozměr neměli, nenaplňovali by Ježíšovo přání.

Můžou to dokázat jen tenkrát, když to bude součástí jejich osobní spirituality. Ona se musí projevit i v tom, že věřící nebude podporovat dnešní „kult potravin“. Skutečné dnešní supermarkety jsou vybavené jako chrámy konzumu, kde se lidé klanějí potravinám. Jsou jako nějaké „svaté haly“, ve kterých se lidé procházejí mezi naaranžovanými květinami a někde i umělými vodopády. Poslouchají nakažlivou hudbu a plní si svoje košíky. Mohou se i najíst a znova pokračovat v prohlídce a v nákupech. Mohou navštívit i kino anebo dětské parky. V těchto chrámech se lidé můžou cítit jako v ráji a na chvíli v sobě zahasit přirozené náboženské tužby, které do nás dal Stvořitel. Můžeme jen obdivovat svět obchodu, že dokázal téměř totálně, a nebojme se to říct, zničit křesťanskou neděli a nedělní bohoslužby a nabídnout svoje chrámy a svoje bohoslužby.

Určitě nám nikdo nezakazuje nakupovat v supermarketech. Vždyť se tam nakupuje dobře. Důležitější je naše celková situace, naše hierarchie hodnot, naše láska k pravému náboženství a náš cit pro míru. Pokud žijeme z modlitby, Eucharistie, nedělní mše svaté a pokud máme cit i pro potřeby našich hladových bratří a sester, budeme umět křesťansky přijímat dnešní potravinové nabídky. Jaké tedy jsou hranice mezi normálním a potřebným a mezi přehnaným a zbytečným? Pokud nám potraviny slouží k tomu, abychom mohli žít, klanět se Bohu a obětovat se pro bližní, tak je to normální. Ale jestliže bychom konzumovali potraviny jen proto, abychom v sobě zahlušili zaměření na vyšší věci, tak je přehnané a zbytečné a především nebezpečné.

Požehnané mezidobí vám všem přeji, myslím na vás v modlitbách a žehnám vám +

Váš duchovní otec Šimon

Další aktuality

RSS | mapa stránekna začátek stránky