![Farnost Vlachovo Březí[logo]](/img/farnost-logo.jpg){kind=logo}
Titulní stranka
Život a víra
Hřích, lítost, odpuštění
Hřích, lítost, odpuštění
Lk 15,7:
„Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují
Prosba Otčenáše..a odpusť nám naše hříchy…nás učí návratu
k Otci, vede nás k zakoušení jeho milosrdenství. Podle Ježíše se Otec
raduje, když si hříšník uvědomí svůj hřích, lituje ho a jde poprosit
za odpuštění.
Jen ten, kdo si uvědomí svůj hřích jako narušení vztahů a trpí jím,
může objevit, jak veliká je Otcova láska.
V evangeliu nacházíme dva různé druhy lítosti: Jidášovu a Petrovu. Jidáš propadl zoufalství, jeho strašlivé výčitky svědomí jsou spojeny s vědomím ztraceného, prohraného života. Hlavní příčinou Jidášova zoufalství je však jeho vlastní pýcha: pozná svou velikou chybu, ale už nepozná velikost Ježíšovy lásky a jeho milosrdenství. To pýcha vede člověka k tomu, že raději chce zahynout než se pokořit před Bohem a prosit ho o smilování. Jidáš není tragickou obětí slepého osudu, nýbrž obětí vlastního sobectví a pýchy. Pocit viny je u Jidáše nezdravý, poněvadž jej vede k zoufalství a sebevraždě. Člověk s takovýmto nezdravým pocitem viny se snaží sám sebe za svůj hřích potrestat. Takový způsob trestu však nemůže člověka zbavit viny a vede pouze k jeho zkáze.
Bylo by obtížné porovnávat, zda byl větší hřích Jidášův nebo Petrův. Hřích ale nelze měřit podle jeho vnějších, viditelných projevů, nýbrž podle postoje člověka.
Petr hořce pláče, ale nezoufá si; jeho provinění proti Ježíšovi ho nevede ke smrti, ale naopak k ještě větší oddanosti Kristu. Petra pocit viny vede k opravdovému obrácení.
Nejhorším zlem pro člověka není sám hřích, ale pýcha, která ho uzavírá do jeho hříchu a nedovoluje mu otevřít se nabízenému Božímu milosrdenství.
1. Při opravdové lítosti (zdravém pocitu viny) člověk plně uznává svůj hřích, ale současně jej od sebe odvrhuje, aby se koncentroval na Boha a jeho milosrdenství. Lituje-li kdo jako Jidáš (s nezdravým pocitem viny), nedokáže přijmout a uznat svůj hřích ani se od něj odtrhnout, koncentruje se jen na něj a trápí se jím.
2. Při opravdové lítosti si člověk uvědomuje, že není schopen sám sebe za hříchy potrestat, napravit a nahradit způsobené zlo. Proto pokorně prosí ukřižovaného Ježíše, aby on sám vzal na sebe jeho viny. V „Jidášově“ lítosti člověk ve své pýše neprosí, aby mu někdo druhý pomohl nést jeho hříšné břímě. Sám sebe trestá za způsobené zlo. Člověk se zmítá mezi hrdostí a pýchou, pohrdáním sebou a nenávistí k sobě.
3. Lituje-li člověk opravdově svých hříchů, zbavuje se strachu o sebe, který pramení z vlastního provinění a řídí se především láskou. Při „Jidášově“ lítosti se člověk řídí především strachem. Bojí se následků svých činů, protože nechce, nebo – jak se domnívá – ani nemůže přijmout Boží lásku. Konečným důsledkem je zoufalství.
4. Skutečná lítost je spojena vždy s nadějí. Při zdravém pocitu viny se provinění spáchaná v minulosti stanou sice bolestnou, ale velmi často účinnou příležitostí k prohloubení odevzdání se Bohu s důvěrou a láskou. V nesprávném prožívání viny se člověk neumí odvrátit od minulosti, neumí ji přijmout, ale chtěl by ji vymazat. Nedokáže se také poučit ze svých chyb a podívat se na svou budoucnost s nadějí. S tím je spojen smutek a deprese.
5. Člověk prožívající opravdovou lítost nad svými hříchy může objektivně zhodnotit svou vinu. Její tíži nezmenšuje ani nepřemršťuje. Při nezdravé lítosti neumí objektivně poznat váhu svých hříchů, proto se zmítá mezi úplným sebeospravedlňováním a nadměrným sebeobviňováním.
6. Člověk se zdravým pocitem viny přijímá sebe sama s tím, jaký je a co je mu vlastní, zná své dobré vlastnosti a umí si jich vážit, ale dovede se také smířit se svými nedostatky, hranicemi. Nevyvyšuje se nad slabší, ale rovněž se neponižuje před silnějšími. Člověk s nezdravým pocitem viny se neumí sám se sebou vyrovnat, nedokáže docenit své přednosti a neuzná také své slabosti. Často se na jiné dívá se závistí.
převzato z textu Společenství 2008 na http://www.rodinnyzivot.cz
Hříchem otevíráme bránu zlu, ubližujeme sobě a všem, které zlo, skrze náš špatný skutek nebo myšlenku zasáhne. Pane Bože, prosíme, ochraňuj nás ode všeho zlého a všechno zlé, co jsme ve ve své slabosti a hříšnosti způsobili, proměň v dobré.
